Do zápasu jsme nastoupili bez tradičních opor týmu, jenž se účastnili běžeckého závodu Velká Kunratická (informace o výsledcích naleznete v sekci „Běh“ nebo klikněte sem). Utkání bylo plné neproměněných šancí, obzvlášť v podání Gazel a skvělých výkonů brankářů. Brankář RKC podal excelentní výkon, zachránil týmu remízu a slušel by mu titul Hráč zápasu.

Obě mužstva měla bílou barvu dresů a tak Gazely nastoupili v rozlišovácích. No – domáci jsme byli my a dle Propozic se měli převlékat hosté, ale rozhodčí uvedli, že právě proto, že jsme domácí, si máme vzít rozlišováky. No uvidíme na jaře. Oťukávanou na začátku ukončila až Radkova ztráta míče a velká šance RKC, která nakonec skončila gólem. Radek jako opařený koukal na soupeřova střelce (rozhovor o Radkovu čumícím okamžiku pod reportáží).

Po vsítěné brance jsme nabrali obrátky a soupeře mačkali jako citron. V největší šanci v tváří v tvář gólmanovi RKC se ocitl Aleš, ale střela se neujala. Další šance na sebe nedali dlouho čekat a postupně si Rendy, Honzík i Tomáš vylámali zuby na skvěle chytajícím brankáři RKC. Poločas tedy 0:1.

V druhé půli jsme soupeře drtili jako Kamenožrout žulu v Nekonečném příběhu. V tváři tvář brankáři selhali opět snad všichni kromě Zoba. Aleš tentokráte hned dvakrát; Hanz, Tomáš, Rendy, Pelešák, Radek, Alonzo minimálně jednou. Gólman RKC byl rychle u našich hráčů, a jak byl dlouhý tak ho šlo jen těžko obejít či ho jinak prostřelit.

Nebezpečné výpady soupeře skončili u Krokodýlka, kterému při jedné střele pomohla tyčka.

Vyrovnání přinesl až šmudla gól. Škoda že nespustil lavinu dalších. Hanz přihrál Tomášovi, který prošel okolo vápna a vystřelil (přihrával) a míč po teči skončil v brance.

V závěru jsme chtěli vítězství strhnout na naši stranu (viz. naše šance výše) a leckdy byli oba obránci v útoku a v zadu stál překvapený Aleš. V posledních vteřinách jsme paradoxně o vítězství mohli přijít. Ovšem soupeř přečíslení a chyby nevyužil, míč se otřel o spojnici.

Rozhovor po zápase

Ráďo, po tvé chybě padla jediná branka do Krokodýlkovy sítě, kdy jsi u soupeřova útočníka stál, ale v brance mu nezabránil – jak to vypadalo na hřišti? (pozn. redakce – Radek se ptá sám sebe)
Nechci se vymlouvat, bohužel jsem ztratil míč. Ale viděl jsem, jak na našem brankovišti získal míč hráč v bílém dresu, tak jsem polevil a čekal, že míč odehraje, jenže on se otočil a dal gól. Zatracený rozlišováky!

Ve druhém pozápasovém rozhovoru jsme si popovídali s Alešem o jeho žluté kartě, kterou získal jako hráč na střídačce.

Aleši, co se stalo?
Po další ruce, kterou rozhodčí neodpískal, jsem mu řekl: „Pane rozhodčí, prosím Vás, to už je třetí ruka, kterou jste přehlédl a neodpískal.“ Musel na mě být zasedlej. Ačkoliv jsem měl rozlišovák a seděl čelem k němu, hned věděl a hlásil: „Dvacetčtyřka žlutá!“

Honza Alonzo i Hanzík tuto Alešovu verzi souhlasným pokýváním hlavou a zamručením potvrdili.