viční
trati,
tuším
v roce 2001. Dokonce i Hanz
sundal bezdomovecký
kostým, ve kterém
se producíroval
po hlavním městě celou sobotu a převlékl se do
běžeckého (akorát se u toho nemusel
producírovat nahatej před pražským
orlojem).
Luxusní
matraci tentokrát
dostal Hanz, Radek spolu se členy
realizačního týmu spali
v obýváku, kde
Štěpán básnil o své
nové
přítelkyni
z Mostu.
Ráno
jsem kupodivu nikoho nemusel budit, tak se všichni na
závod těšili. Tramvají jsme dojeli
skoro až na start a po aplikaci vazelíny na
genitálie a kobercovky na bradavky jsme se postavili do
startovního špalíru.
Start byl bezproblémový,
Pařížská ulice je o dost
širší než Karlův most, takže
nedošlo k žádným karambolům.
Nervozita
z nás spadla hned na prvních
kilometrech, jen
jsme se obávali, aby realizační tým
nechyboval stejně jako vloni. Letos to
ovšem bylo o dost lepší, i vzhledem
k počtu bafuňářů šlo vše
hladce a gely
byly předány přesně dle požadavků.
Až
do Nuslí jsme běželi v předem stanoveném
tempu
všichni pohromadě a zvládli jsme komentovat
okolní dění. Radek potom začal
trochu zaostávat a při jedné toaletní
pauze na úrovni půlmaratonu jsme mu
utekli nadobro. Protože to byla jeho derniéra, chtěl si
závod pořádně užít a
strávit na trati delší dobu. Na mostě (25. km)
jsme se pozdravili s realizačním
týmem a pelášili jsme ke
Smíchovu. To je moje nejméně
oblíbená část tratě
na maratonu
i půlmaratonu a opět jsem zde začal pociťovat únavu.
Nicméně jsem se Hanze
udržel do další předávky gelů na
třicátém kilometru, kde jsme dohonili i
ptáčníka.
|