Liberecké gazely - Maratón 2009

Beh

Velká kunratická

KONEC BŘEZNA?! PRAŽSKÝ PŮLMARATON! ...Rok utekl jak voda i díky první odehrané sezoně za Gazely. Dne 26.3. jsme se se Štěpánem, Markétou a Evou vydali směr Praha. Do Prahy jsme dorazili okolo půl 7, kde jsme se srazili s Radkem a jeli vyzvednout startovní čísla a letos velice pěkné batůžky. Štěpán navíc vyzvedával startovní propriety pro Pavlika, který přijel ráno v den závodu s Mackem a
	Štěpánkem, a Hanze, který si nechal alespoň vyzvednout startovní tričko (Hanz nestartoval, byl zraněný). Vše běželo jak po másle, na Chodově jsme se každý hezky najedl, já obzvlášť – slupl jsem ještě zbytky a vyrazili jsme do Modřan k Radkovi. Cesta byla hodně humorná! (co se dělo, to v reportáži popsat nejde :-D) Byla to velká legrace. Když jsme se konečně dostali domů, udělali jsme si čaj, každý s mapou trati dumal, kde že to bude nejtěžší...S dobrou náladou jsme šli spát. Ráno nás probudilo sluníčko, mě teda Štěpánova věta „asi se bojí, že jsme satani!“ to byla narážka na bráchovu spolubydlící, která za celou dobu, co jsme u Radka byli, nevylezla ze svého pokoje. Počasí se každou minutou měnilo a s tím také Štěpánovo váhání - „vezmu si dlouhej rukáv - nevezmu si dlouhej rukáv?!“ Co jsme věděli 100%, bylo to, že bude foukat nepříjemný vítr. Já s Radkem jsme snídali poskromnu, to Štěpán se ládoval makovcem. Nervozita lehce stoupala. Začali jsme si připravovat běžecký úbor. Zhruba v půl 11 jsme vyrazili ke startu. V parčíku před Rudolfínem jsme se setkali s Cechlíkama. Ve tři čtvrtě na 12 jsme se rozloučili s realizačním týmem a začali se řadit do koridorů. Před startem se obloha značně zatáhla a sem tam spadla i nějaká ta kapka. Přesně v celou zazněl výstřel, závod odstartoval V. Klaus. Mezi známými lidmi na startu byli například P. Bém, P. Nedvěd nebo Vráťa Lokvenc. Prodírat se startovním polem nebyl žádný med. Předbíhat pomalejší běžce bylo docela náročné. Trasa byla oproti loňským ročníkům jiná. Počasí se měnilo každou chvilku. Mně se i přes zbytečné „nabalení“ běželo dobře. Na 10. km na nás čekaly holky s objektivy, já je však neviděl. To Štěpán s Pavlikem i zapózovali. Na občerstvovačce jsem otevřel gel, který mi konečně ukázal, co dokáže. Na nějakém jedenáctém kilometru jsem byl v roli diváka. Míjeli jsme cílovou rovinku, kde zrovna dobíhal vítěz. Na třináctém kilometru nastal největší zlom. Někteří začali zrychlovat a já to měl naopak. Zaboha jsem se nikoho nemohl chytnout a držet se s ním alespoň několik minut. Od 16 kilometru se běželo téměř neustále se silným protivětrem. Na občerstvovačce jsem se zastavil, v klidu si dal ionťák a protáhl si nohy. Veselo mi bylo, když jsem vyhlížel ceduli s nápisem 17KM a najednou jsem
viděl 18KM, to mi psychicky dost pomohlo, ale křeče se ozývaly častěji a častěji. Začalo mi docházet, že jsem možná lehce přepálil tempo. Po dosažení dvacátého kilometru už bylo vidět Rudolfinum. Byl to sladký obrázek a já už začal střádat síly na závěrečný spurt. Ten se bohužel nekonal i kvůli tomu, že na most, za kterým byla cílová „rovina“, bylo nepříjem-
né stoupání. Ve chvíli, kdy jsem zahlédl ceduli 300m/finish mě předběhl brácha, říkal „poběž, už bude cíl“, já bohužel neměl sílu a na mostě jsem ještě musel protáhnout nohu. Holky fotily jak o závod (musím pochválit Markétu, že mi udělala hezkou cílovou fotografii). Po proběhnutí cílem jsem byl na spadnutí, ale na nohou mě držel krásný pocit, že jsem závod dokončil okolo 1h 50min (oficiální čas byl ještě hezčí 1:48:35). S Radkem jsme si vyzvedli pamětní medaile a šli se občerstvit. Po příchodu k holkám nám bylo sděleno, že už doběhl Štěpán a nestačili jsme se ani převlíct a cílem probíhal i Pavlik... Cechlíci ihned po závodě nabrali směr Černý most, aby byli co nejrychleji doma, a my si jeli dát zasloužený oběd do pizzerie k Radkovi, tam jsem se nadlábli a sdělili si dojmy ze závodu. Poté jsme šli k Radkovi sbalit věci a „půlmaratonská“ parta se rozpadla, Štěpán a Eva jeli domů a já s Markét na koleje. Letošní ½ maraton bych ze svého hlediska hodnotil velice kladně – byla slušná účast, užili jsme si spoustu srandy, počasí nám relativně přálo a hlavě jsem všichni proběhli cílem! :-) Závodníci: Já (1:48:35), Kroci (1:48:24), Pavlik (2:16:06), Štěpán (2:07:59) Realizační tým: Markéta, Macek, Eva Maskot: Štěpánek