Deník - Thajsko 2011/12

Den 1. 25/12 (nedele) + den 2. 26/12 (pondeli)

Na Ruzyni bylo vsehovsudy asi dvacet lidi vcetne personalu. Na Bozi Hod se asi nikomu nikam letet nechce… I vsechny kramy jsou tu zavreny, zaplatpanbu, ze jsem si vzal rizky! Uz jsem oba snedl a to jeste nezacal boarding. Vyuzil jsem casu na letisti a postahoval jsem si na iPad vsechny hotelovy vouchery (Bangkok a Ko Lantu jsem si zabookoval dopredu pres agoda.com, tentokrat to ma byt odpocinkova dovolena a zadny shaneni noclehu o pulnoci, jak to obvykle byva) a taky jsem zvladnul web check-in na lety s AirAisa a hned potom skoncilo 15 minut wifi zdarma.

Tentokrat budu psat denik elektronicky, aspon teda do doby, nez mi nekdo ukradne Ipad. Notysek jsem tentokrat nechal doma.

Ve Frankfurtu byl sotva cas na veceri a uz se nastupovalo do noveho Airbusu 380 smer Singapore. Trochu vzniknul problem s tim, ze mam s Lufthansou senatorsky status, ale letenku jsem mel do economy. Takze jsem si debuziroval v salonku, ale pak jsem lezl do letadla specialnim vstupem do prvni tridy a musel jsem pres cele letadlo dozadu a pak po schodech dolu. Za nejakych 11 hodin, kolem ctvrte mistniho casu jsme vystupovali v Singapuru. Vyrizovani imigrace by chvili trvalo, tak jsem zustal v tranzitnich prostorach a cekal jsem 3 a pul hodiny na let do Bangkoku. Changi letiste je ostatne na cekani celkem dobry. Vsude internet zdarma, balkony na opalovani, velkej otevrenej bazen na strese, posilovny, masazni kresla a spousta restauraci.

Let s AirAsia neni zadnej zazitek, sice levny, ale hrozne malo mista. Po dvou hodinach jsme pristali v Bangkoku, tam slo vsechno rychle (jeste, ze uz Cechum zrusili ty viza!), ve fronte na imigracnim jsem si vyplnil vstupni karticku (porad do me nekdo strkal, tak ten text nakonec vypadal trochu jako thajstina) a uz jsem pelasil na taxika, abych videl aspon druhej polocas ManUtd. Na Khao San Road jsme byli v rekordnim case (slibil jsem ridicovi 50 bhatu navic, kdyz bude „very fast“), ani jsem se neubytovaval a sel jsem rovnou do hospody na fotbal. Vetsina lidi fandila Liverpoolu u vedlejsi obrazovky a united jsem tradicne podporoval jen ja a pan vrchni. Bylo to plaveni hribat, skoro jako s Arsenalem v srpnu. Po zapasech chodili vsichni v dresech City, Liverpoolu a Chelsea dost sklesli (tak to ma byt), ale na vseobecnem kravalu to moc neubralo. Ubytoval jsem se uprostred Khao San v hotelu Kaosan Palace, coz je pomery tyhle ulice spis luxus (bazen na strese, lcd televize a sejf), rychle jsem si skocil jeste na nudle a v jednu jsem sel spat, abych se rychle adaptoval na casovej posun.

Den 3. 27/12 (utery)

Noc byla dost hlucna, pres ulici az do 4 buracela vanocni party a proti tomu i nase tradicni zpivani koled na rozlucce je slabej odvar. Na snidani jsem si skocil do Kappu Kappu hned pod hotelem, maji tu wifi zdarma. Asi v osm jsem se vydal na prochazku po okoli, zamiril jsem si to ke kralovskemu palaci. Dovnitr jsem nesel, jednou mi to celkem stacilo, za ctyri roky se to asi moc nezmenilo. Cestou zpatky jsem si dal u bezzuby pani ryzi s veprovym a v 7/11 jsem si nakoupil zasoby piti do lednice. Po desaty hodine jsem vylezl na strechu na balkon. Jeste tam bylo volny lehatko, tak jsem se chvili povaloval na slunicku a hral na iPadu Fifu. Od bazenu byl bajecnej vyhled na kralovskej palac a dalsi chramy, tenhle hotel je asi nejvyssi barak na KSR. V poledne zacalo byt u bazenu narvano a slunicko uz dost palilo, tak jsem si skocil pro obed a na pokoji jsem se podival na review z Premier League. U toho jsem usnul a vzbudila me az pokojova sluzba v pul treti, kdyz sli menit rucniky! Nebyvalej luxus. Nebo se sli mozna podivat, jestli se nahodou nekde nepovalujou nejaky penize nebo jiny cennosti… Vzal jsem fotak a lahev s pitim a sel jsem na prochazku do ctvrti Banglamphu. Tam jsem sledoval zivot mistnich na brezich kanalu, v tom nejsmradlavejsim chytal jeden pan ryby v kucharsky zastere, takze si myslim, ze je rovnou serviroval hostum u stolu svyho hostince…

Zacalo se stmivat a vzhledem k tomu, ze se mi nechtelo nekde po tme zahucet do kanalu, tak jsem se vydal zpatky na KSR. Tam jsem si v knihkupectvi koupil knizku na zitra do autobusu a na posilneni jsem si dal misu nudli a pytel ananasu. A pak jsem se vydal shanet nejlacinejsi dopravu na zitra do Kanchanaburi. Vlak jsem vyradil, jede moc brzo, navic pred lety se nam ne uplne podarilo s Mildou najit spravny nadrazi, tak pojedu dodavkou v deset hodin za 200 bahtu.

Na ulici uz je zase mumraj, dam si jeste maso na spejli a pujdu na pivo sledovat Arsenal.

Den 4. 28/12 (streda)

Je to neuveritelny, kolik je tady lidi. Uz v devet rano je fronta lidi s batohem na hotelovem check-inu. I na ulici, ktera rano byla vzdycky spis prazdna maji tuktuky problem projet. Byl jsem se rano podivat na pamatnik demokracie, coz je hlavni thajska pametihodnost, jak jiste mohou Michal s Mildou potvrdit!! Na snidani jsem sel zase do Kappu Kappu, jelikoz jsem tu vcera zapomnel mikinu. Za chvili se pujdu odubytovat a pujdu hledat tu pani, co jsem u ni koupil vcera listek do Kanchanaburi. Slunce uz zas pali, ale ja jsem jeste spalenej ze vcerejska, tak je dobre, ze hlavni parak preckam v dodavce. Snad zas nebude narvana az k prasknuti, jako v Kambodzi. Ale je to jen 2,5 hodiny, tak bych to nejak prezil.

Nakonec jsem mel stesti a v dodavce jsem obsadil luxusni misto na predni lavici za ridicem. Sice jsem byl obsypanej batohama, ale krasne jsem si mohl natahnout nohy. Ale cesta stejne trvala jen dve hodinky. Ridic zastavil u Jolly Frog guesthouse, coz je jeden z nejznamejsich v celem Thajsku – ma ohromnou povest a snad jsem nevidel reportaz, ze by si na nej nekdo stezoval. V Lonely Planet ho sice uplne nechvalej, ale tam doporucujou jen za uplatky… Vystoupil jsem jenom ja, ostatni chteli do centra. Mel jsem trochu obavy, ze Jolly Frog uz nebude co byval, ale je to parada. I ceny jsou porad stejne nizky, cekal jsem aspon trojnasobek. Pokoje zacinaji na 70 bahtech (na koruny delit dvema), hlavni jidlo v restauraci tricet B, cocacola ve staromodni skleneny lahvi 12B a velkej Chang za padesat.

Vzal jsem si bungalov u reky, splachovaci zachod, tepla voda, rucniky, klimatizace nebo televize sem jeste nedorazily, ale bez toho se asi obejdu. Vyhled opet par excellence, primo na reku, je tu velka zahrada a je v ni i spousta lehatek a hamak. Na odpocinek jako delany. Dal jsem si k obedu smazenou ryzi s kuretem, paradni porce, ze zeleniny jen smazena cibule a dost masa. Navic jim to trvalo asi jen tri minuty a jeste se vsichni usmivaji.

Tady v Kanchanaburi zacala pred ctyrma rokama nase cestovatelska kariera s Mildou, ale nevracim se jen kvuli nostalgii. Tenkrat jsme tu nemeli moc casu a stihli jsme jen pametihodnosti ve meste (jeath museum, hrbitov, samozrejme most a par dalsich veci). Tentokrat se vydam taky na vylety do prirody a stravim nejaky cas kvalitnim odpocinkem. Taky zkusim najit tu Mildovu nevestu, co si tu tenkrat vyhlidnul.

Tak jsem si odpoledne prosel mesto a udelal par fotek mostu pres reku Kwai. Ten me prekvapil, jak byl daleko od mesta, minule mi prislo, ze to bylo par set metru. A ted jsem se vysmal vsem tuktukarum, kteri mi rikali, at se svezu, ze je to daleko a v tom vedru jsem si to stradoval pres pul hodiny! Stavil jsem se i na nadrazi, kdyz me pan prednosta videl, jak si do mobilu fotim ceduli s jizdnim radem, tak mi prinesl vytisteny jizdni rad. Byl jsem i na hrbitove, je tam sest tisic hrobu spojeneckych vojaku. Celkem jich pri stavbe zeleznice smrti umrelo 15 tisic a pres 100 tisic mistnich. Vetsina umrela hlady, vycerpanim, na nasledky muceni nebo infekce… Do musea jsem nesel, byli jsme tam uz v roce 2008, ale pamatuju si, ze bylo dost pusobivy.

Nakoupil jsem pohledy, musim je hned poslat, jinak je zas povezu v batohu domu, jako je mym dobrym zvykem. Cestou z posty (i tam maji na znamky prirazku 5 bahtu!!) jsem se stavil na pivo do restaurace, kde nas minule obsluhovala ta Mildova vyvolena. Pred lety od Minala dostala takovy spropitny, ze druhej den ani neotevreli! Nejaka mlada holka tam obsluhuje, ale nejsem schopnej poznat, jestli je to ta sama…

Ted sedim v restauraci myho guesthousu na brehu, maji tu wifi. Sice sprcha studena, na zachode kyblik na splachovani, ale wifi slape jako hodinky. Tak muzu nahravat denik na Gazely.

Bohuzel jsem je pri obede prechvalil. Ted jsem v ryzi nasel par kousku mrkve. Nedelal jsem z toho skandal, snad to bylo jen jednorazovy nedopatreni.

Den 5. 29/12 (ctvrtek)

Vcera jsem se jeste po veceri prihlasil na vylet do Erawanu a na zeleznici smrti, vyjizdelo se dneska v 8. Takze hned po snidani prijela dodavka, nakonec nas bylo 11. Dostali jsme thajskou pruvodkyni, ktera umela jen asi 20 anglickych slov, ale porad to bylo lepsi nez ten starej pruvodce na Ko Changu 4 roky zpatky. Ten (nebo ta, nebyli jsme si poradne jisty) umel/a jen „spider“, „baby spider“ a „five minutes break“.

Po devaty hodine jsme dorazili do Erawan NP, kde se nachazi asi nejznamejsi thajskej vodopad. Ma 7 stupnu, ale jsme v pulce obdobi sucha a voda se dolu zrovna neritila. Ale zato se v tunich dalo pekne plavat. Cesta podle vodopadu az k hornimu sedmemu stupni vede dzungli, tak na nas aspon nepalilo slunicko. Ale trek to byl spis pro rodiny, s Hanzem bysme to nahoru vybehli za pul hodinky. Vzhledem k tomu, ze jsme meli 4 hodiny na navstevu parku (vcetne obeda), tak jsem si musel nejak ukratit cas. Delal jsem fotky, cachtal jsem se v tunich a kazdymu, kdo se se mnou dal do reci, jsem vysvetloval, jak me vodopady zklamaly.

Dolu to slo jeste rychleji, to uz se kolem rojily spousty turistu. Prosel jsem si jeste dve naucny cca kilometrovy stezky, ale to taky zadny terno nebylo. Jen popisy ruznech dzunglovejch stromu. V okolni dzungli maji zit tygri a leopardi, ale pochopitelne jsem nezahlidnul nic krome par opic… American, co jel se mnou z Jolly Frog GH mel nejakej specialni fotak a na kazdou fotku vyndaval trojnozku, tak mu to celkem uteklo. Ja na to nemel nervy a na druhym stupni jsem mu utekl.

Na ctvrtym stupni je takovej prirodni tobogan, ja se svezl jen po zadku, nejakej Ital tam dokonce po sutrech jezdil po brise. Pak prisla nejaka hrozne tlusta beloska a zacala se taky sapat po sutrech nahoru, tak vsichni vytahovali fotaky. Bohuzel se nedostala dal nez pul metru vysoko, takze cirkusove cislo „mroz na klouzacce“ si nikdo natocit nemohl…

Obed byl dost slabota (ostatne neni se co divit, kdyz byl v cene vyletu), bylo tam vic bambusovejch vyhonku nez nudli. Musel jsem si pak koupit jeste magnum. Potom jsme odjeli do zeleznicni stanice Kra Sae, kde je jedna nic moc jeskyne. Je v ni sice zlatej budha, ale v Thajsku je tezky najit misto kde NENI zlatej budha. Nastesti to hlavni lakadlo je obrovskej drevenej most postavenej valecnyma zajatcema podel skaly. Zvladli to za neuveritelnejch 16 dni. Ostatne celou zeleznici smrti Japonska vlada projektovala na pet let a diky nelitostnym korejskym bacharum ve sluzbach japonskyho cisarstvi to zajatci zvladli za necelej rok a pul!! Paradoxne v ty dobe (1943) to zacalo s japoncema v JV Asii jit s kopce a nove postavenou zeleznici vyuzivali houfne k uteku z fronty.

My jsme se po ni kus svezli, vyuzili jsme vlak k navratu do Kanchanaburi. Bohuzel legendarni ledovej caj v pytliku (v roce 2008 jsem na tyhle trase jel usek Kanchanaburi – Bangkok) uz nahradily plechovky. Pokrok nejde zastavit…

Vystoupili jsme u Mostu pres reku Kwai, nekdo jeste delal fotky. Ten most taky nevydrzel dlouho, ani ne dva roky. V prvni polovine 1945 ho spojenci znicili pri bombovem naletu a ted uz je z toho mostu puvodni jen vnejsi konstrukce.

Ted uz jsem zas v restauraci na veceri, konkretne na dvouveceri, byl to narocnej den. Dnes je filmovy vecer, takze na obrazovce promitaji slagr „Pes, ktery zachranil Vanoce“…

Kousek od Kanchanaburi je taky Tiger Temple, ale pripojil jsem se k vyzve lonely planet thorn tree fora a batuzkaru a bojkotuju to. Tygri tam jsou nadopovany, aby se s nima japonsky turisti mohli fotit. A ty sasci kolem v oranzovejch habitech ani nejsou oficialni mnisi. Zitra si asi pujcim bicykl a objedu si okoli kolmo.

Den 7. 31/12 (sobota)

Vcera jsem nakonec vyrazil na nocni trh, bylo tam kolem devate celkem zivo. Vsude se varily mistni speciality, turistu tam moc nebylo, vsichni to zabalili v barech po ceste. Ochutnal jsem par zakusku, nektery nebyly spatny, ale uplnej hit to taky nebyl. Prodava se tu uplne vsechno – treba psi. Ackoliv je mi zahadou, kdo by si koupil psa, po ulicich se jich toulaji mraky. A ani ty prodavany nevypadaji uplne jako psi sampioni. Do slechtenyho psa maji asi stejne daleko jako ten ponik z ostrova na Mekongu (co malem chcipnul, kdyz nas s Tlustochem tahal po ostrove) do anglickyho plnokrevnika. Hodne se prodavaly cepice a rukavice, preci jenom zacina zima a v noci se teploty obcas dostanou i pod dvacet stupnu…

Noc byla v pohode, karaoke cluny bud odpluly nebo je Australan potopil tema svejma flaskama.

Rano jsem si privstal a sel jsem se probehnout k mostu a zpatky. Nebyli tam takhle po ranu turisti, tak vypadal o dost lip. Po ceste zpatky jsem si dal snidani ve snidanovem baru na ulici, bylo to o dost lepsi nez u me v guest house, skoda, ze jsem na to neprisel driv. Pak jsem si sbalil beci, vyklepal jsem poctive ze vseho jesterky, abych se s nima netahal do Bangkoku a sel zaplatit za chatku. Rekl jsem jim, ze se svezu poledni dodavkou do Bangkoku a jeste jsem si sel na dve hodiny cist do zahrady. Dodavka dorazila jen s petiminutovym zpozdenim, coz me dost prekvapilo a jeste jsem se povaloval v houpaci siti, kdyz ridic hulakal na cely Kanchanaburi – „Mr. Radek, minibus to Bangkok!“. 

Cesta zase utekla jako nic, nechal jsem se vyhodit u Victory Monumentu (pozor, neplest s Democracy Monumentem, hlavni pamatkou Bangkoku!!) a skytrainem jsem dojel do stanice Asok na Sukhumvit road. Tam jsem prekvapive snadno nasel svuj hotel na Soi 20 – Best Western hotel. To je oproti Kanchanaburi znatelnej luxus, je to ctyrhvezdickovej hotel s jakuzzi a zupanama! Byla to lakava on-line nabidka, tak jsem si to zabookoval uz pred Vanocema. I okoli je trochu jiny nez na Khao San road, ktera uz se zmenila trochu v cirkus.

Kousek od Sukhumvit jsou obrovska nakupni centra,do jednoho z nich jsem si skocil na pozdni obed. Vsude uz vrcholi pripravy na prichod noveho roku. Ale je to trochu zvlastni, turisti to celkem ignorujou a strhava to hlavne mistni, u kterych bych spis cekal, ze kladou duraz na cinskej novej rok (nebo budhistickej, jestli neco takovyho existuje).

Navecer jsem si prosel okoli a do Sport Corner jsem se usadil na veceri a sledovani zapasu United. Pivo je tu o poznani drazsi nez na venkove. Ten zapas bohuzel nedopadnul vubec dobre a zaver roku tak mam dost pokazenej. Pred pulnoci jsem mel jeste novorocni telefonat s Michalem (v Sydney uz meli brzke rano) a dohodnuli jsme pristi Silvestr v Australii.

Na strese hotelu, kde byly davy lidi, jsem spolu s ostatnima odpocital pred deseti minutama pulnoc a sel v klidu na pokoj. Slaveni Silvestra me moc nebere, i kdyz musim uznat, ze ten ohnostroj byl impresivni. Loni v Laosu to ale byla o dost hezci oslava, tady jsou miliony lidi… Tak peknej novej rok vsem, ja jdu spat, jestli teda v tom kravalu usnu.

Den 8. 1/1 (nedele)

Dneska jsem se vzbudil az v devet a sel jsem na hotelovou snidani. Tu jsem musel platit extra, tak jsem si dal zalezet, abych se poradne najedl. Pak jsem chvilku na strese psal emaily a vyrazil jsem pred obedem do Lumpini parku, coz je jen tri stanice metrem. To je nejvetsi park v Bangkoku a je zasveceny sportovnim aktivitam. Po 10 metru sirokych cestach se chodi a beha. Do parku se muze i na kole/skateboar­du/bruslich, ale to jen v dobe 10.00–15.00 coz je asi nejhorsi vzhledem k pocasi. Jsou tu stovky lidi cvicici tai chi, zejmena rano. Tomu taky nasvedcuje otviraci doba stanku s jidlem – jen do deseti rano! Potom uz si tu jidlo nekoupite, leda nejaky snack a piti v jedne ze vstupnich bran. Pak je tu plavecky bazen, kurty na tenis a nohejbal nebo hriste na basketbal. A taky nekolik kanalama propojenych umelych jezer na kterych se da jezdit na slapadlech.

Pak tu maji nekolik open air posiloven, kde je vybaveni, ktere asi vyhodili z veznice. Treba na bench jsou na trubce navarena kola z nakladaku nebo jednorucky jsou jeden kus zeleza. Zkusil jsem si par cviku, ale v tom vedru to nemyl zadnej zazrak. Ale pujdu si sem vecer zabehat.
Na novorocni obed jsem si zasel do Green Garden na pepper steak, byl vynikajici, i kdyz cena byla skoro evropska…

Pak jsem si prosel nektere zapadle soi (postranni ulice) v okoli Sukhumvit road. Je to zajimavy kontrast – supermoderni hotely, obchodni centra nebo kancelare a mezi tim stare baraky s chudinou.

Po pate hodine jsem zase vyrazil do parku v bezeckem obleceni. Bylo strasny vedro, uz po patnacti minutach jsem si musel u brany koupit gatorade. Ty jsem nakonec vypil dva a dve vody a i pres ty dva litry tekutin jsem byl vysusenej jako treska. Pot ze mne jenom tekl a to jsem nezvolil zadny zavratny tempo.

Nejzajimavejsi okamzik prisel presne v sest. Vsichni hlidaci zapiskali na pistalku a vsichni v parku (nekolik tisic lidi) naraz ztuhli a poslouchali nejakou hudbu z reproduktoru (nevim co, mozna hymna nebo nejaka kralovska znelka). Trvalo to asi minutu a pak vsichni pokracovali v puvodni fyzicke aktivite. Bylo to jak z pohadky Jak se budi princezny nebo z X-men. Po sesty hodine se relativne rychle setmelo a behalo se trochu lip. Nakonec jsem to zabalil ve tri ctvrte na sedm docela vyrizenej. Pri zaverecnym strecinku (na to tu taky maji specialni zony) si se mnou zacala povidat nejaka mlada americanka, ktera taky zrovna dobehla (pamatoval jsem si, ze me asi dvakrat predbehla), ale zmohl jsem se v tom vycerpani jen na odpovedi yes a no. Jela taky zpatky metrem na Sukhumvit a dost se divila, ze nemam veci na prevleceni (v metru je totiz strasna zima i kdyz zrovna nejste zpoceny…). Ja si puvodne myslel, ze tricko necham nekde na lavicce. Az pozde mi doslo, ze tady si tricko sundat na verejnosti nemuzu. Tak jsem klepal kosu.

K veceri byly nudle par ulic za hotelem a pulnocni prijemny prekvapeni, kdyz ve zpravach hlasili, ze Man City taky prohrali.

Den 9. 2/1 (pondeli)

Na snidani jsem si tentokrat zasel do cukrarny na koblihy a jogurt a rovnou jsem se sky trainem vydal na jih Bangkoku do Saphan Taksin. Tam sky train prejizdi reku Chao Phraya. Ja jsem pred tim vystoupil a nalodil jsem se na clun. Jednotlive listky na cluny se prodavaji bez ohledu na to, kde se vystupuje a stoji od 10 (lokalni) az po 30 (turisticke) bahtu. Vyhoda turistickych je to, ze odjizdeji v postate nepretrzite (vzhledem k spouste turistu) a taky tam pani hlasi do megafonu, co je na jednotlivych brezich za pamatky a je tak snadnejsi poznat, kde by mel clovek vystoupit.

Ja jsem se usadil na kraji clunu a jel jsem celou trasu az na posledni (nejsevernejsi) stanoviste turistickych clunu v Tha Phra Athit. Bohuzel se mi hned na zacatku podarilo vymachat batoch v rece a fotak i iPad byly cely mokry. Ale oba elektronicky zazraky to v pohode prezily, jen batoh trochu smrdi. Predposledni zastavka byla u nemocnice v Thonburi, ktera je hned vedle nadrazi, ktere jsme pred lety s Mildou marne hledali. Meli jsme jet tenkrat clunem a nasli bysme to hned. Vzhledem k tomu, jak reka proteka Bangkokem, lacinosti listku a frekvenci odjezdu je to jeden z nejefektivnejsich zpusobu dopravy v Bangkoku. Ale i sky train a metro jsou dobry, rychly i kdyz trochu drazsi. Jen autobusy na nekterych linkach jsou trochu nespolehlivy, ale o to zabavnejsi.

Do Tha Phra Athit jsme dojeli za necelou hodinu (mezitim jsme asi osmkrat staveli), clun to tam otocil a ja jsem vyrazil do blizke Khao San Road na obed a prodiskutovat s batuzkarema, jak se nejlip dostat z letiste v Krabi na ostrov Koh Lanta zitra. Jako centrum informaci je KSR vyborna. Pak jsem se vydal k pamatniku demokracie udelat paradni fotku a od pamatniku jsem sel smerem na jih, hledajice park Rommaninat – byvale Bangkokske vezeni. Celkem palilo slunicko, tak jsem se zastavoval v kazdem 7/11 na doplneni tekutin. Do parku jsem dosel asi po dvaceti minutach, minul jsem i pomerne osklivou bangkokskou radnici. V parku zustalo nekolik puvodnich budov – vezeni samotne se prestehovalo nejak v 80. letech. Ale zustalo tu tzv. Correction Museum – muzeum napravnych opatreni, alias mucicich nastroju. Nektery z exponatu byly tak strasny, ze dany metody byly zakazany uz v roce 1905! Bohuzel muzeum bylo v pondeli zavreny, tak jsem se dival jen pres mrize. Nechtel jsem prelejzat pres plot u vstupni brany, i kdyz by se to asi dalo. Nechtel jsem rozhodne skoncit po zhlednuti par exponatu v Thajsku v base, i kdyz nejspis by me jen vyhnali…

V parku jsem asi pulhodinu sledoval zapas v nohejbale pres vysokou sit, to je vzdycky zazitek, co ty asiati dokazou. A kolem pul druhe jsem se vydal dal, smerem do cinske ctvrti. To byl celkem zazitek, byl tam neuveritelnej srumec. Mistni trznice prodavaly jeste absurdnejsi tovar nez ve zbytku Thajska a vsude to poradne smrdelo. Semafory tam na krizovatkach bud a) vubec nejsou, b) jsou, ale nefunguji nebo c) jsou, funguji, ale obe strany – motoristi i pesi – je stejne ignorujou. Takze tam vladne neuveritelnej chaos. Trochu jsem tam bloudil, nemeli tam anglicke napisy, ale nakonec jsem se vymotal u hlavniho thajskeho vlakoveho nadrazi Hualamphong. Tam chtelo prechazeni silnic na kruhovem objezdu poradnou davku odvahy a mrstnosti. Podarilo se mi najit konecnou stanici metra, ktere jede na Sukhumvit, tak jsem vyrazil na hotel. V jacuzzi bazenku jsem chvili setrasal unavu a vyrazil jsem na veceri do nemecky restaurace na Soi 20 asi sto metru od hotelu.

Den 10. 3/1 (utery)

Dneska me ceka presun na ostrovy na jihu Thajska, posledni lokalita vyletu, budu tam pet dni. Vyrazil jsem na letiste pro jistotu uz v pul osmy, nasnidal jsem se po ceste v McDonalds. Kdyz jsem prestupoval na Phaya Thai stanici na airport express, tak se opet opakovala situace s hymnou a zkamenenim vsech kdo ji zaslechli. Podle Lonely Planet fora to je v Bangkoku kazdej den v osm rano a v sest vecer. Ja to moc nezazil, protoze v osm rano zpravidla jeste spim a v sest vecer zase vecerim a to me teda nejaka hymna tezko muze zastavit.

Airport Express je skvelej rychlovlak, kterej vas doveze za 45 bahtu z centra Bangkoku na letiste za necelych 25 minut, rychlejsi nez taxi a skoro desetkrat levnejsi.

Na letisti me vydesila spousta lidi, uz jsem se strachoval, ze nestihnu letadlo. Nastesti jsem si udelal web checkin na vsechny Air Asia lety uz v Singapuru, takze fronty na check-in jsem absolvovat nemusel. A ani megafrontu na imigracnim, protoze to bude domaci let. A vzhledem k tomu, ze security check probehl rychle, tak jsete zbyl cas na svacinku v Dunkin Donuts, kde ted cekam na odlet.

Zpozdeni bylo jen pulhodinku a na letiste v Krabi jsme dosedli chvilku po poledni. V letadle byli i dva dalsi cesi – herec Jan Hrusinsky s manzelkou. Jako bych ho tim zminenim pohadky Jak se budi princezny privolal. Dal jsem na vcerejsi radu a u taxi okenka jsem si sehnal nekoho na taxi sharing. Jedna dvojice tam zrovna cekala, dohromady jsme platili 2300 bahtu, coz je fixni (a dost vysoka cena). Ale zato je to rychlejsi (2 hodiny, vcetne dvou trajektu) a dovezou vas az k hotelu. Taky se da jet za stovku autobusem do centra Krabi a tam sehnat dodavku na ostrov za vca 400 bahtu. To by ale dohromady trvalo 5 hodin a jeste bych musel tuktukem na Lante.

Dvojice svedu (mimochodem, Koh Lante se rika svedsky ostrov, protoze svedi tu jsou hlavni narodnost, i menu je obcas ve svedstine) se celou cestu v aute hadala, to se dalo poznat i bez hlubsi znalosti svedstiny (ja umim jenom skol a tre kronor). Ta holka byla navic dost oskliva, se divim, ze ji ten kluk uz davno nekde nenechal a netrhnul se. Ja jsem si v klidu celou dobu hral Fifu 2012, snazim se pomoct West Hamu zpatky do prvni ligy, ale neni to jednoduchy. Zvlast na trajektu to dost hazelo a to je hned vlastni gol na svete…

Ja jsem vystupoval prvni na plazi Hat Phra Ae, svedaci jeli vic na jih. Ubytoval jsem ze ve svem bungalovu, je hned u plaze, takze to asi bude v noci peknej kraval, jestli budou vlny. Jinak ma byt Koh Lanta mnohem klidnejsi nez o kousek severnejsi Ko Phi Phi, asi to bude tema svedama, pro ne to musi bejt teplotni sok.

Obed jsem si dal v resortu, kde bydlim, ale nudle jim trvaly skoro hodinu. Tak jsem se jich ptal, jestli je to normalni (na ulici vam nudle pripravi za minutu) a oni rekli, ze jo. Tak na jidlo radsi budu chodit nekam jinam. Krome snidani, ty mam v cene. A jelikoz mam chatku pro dva, tak jsem napsal Mildu do navstevni knihy a nafasoval jsem si snidanovy kupony i na nej, muzu jit dvakrat.

Maji tu i velky bazen, hned u restaurace, ale bylo tam plno na to, aby si clovek zaplaval. To bych asi musel brzo rano. No mozna mezi snidanema by to slo.

Po obede jsem si cetl na plazi, zacinalo se dost zatahovat a v sest zacal slejvak. Tak jsem sel behat, na behani dest nevadi. Nebyl jsem ostatne sam, na plazi (ma udajne 4 km, ale tipnul bych to max. na 3, podle svyho casu) nas v desti behalo skoro deset. Za pul hodiny prset prestalo a restaurace vytahly stolky na plaz a chystaly vecere. Ja jsem vyrazil do Sunset Baru, kde jsem si dal vyborny hovezi na cibulce s paprikou. Pak jsem na baru vedl zasveceny diskuse s ostatnima cestovatelema a ani nevim, kdy jsem sel spat.

Den 11. 4/1 (streda)

Na snidani jsem nakonec mohl jit i trikrat, jednou mi zapomneli sebrat poukazku. Ale byl jsem stejne tak precpanej, ze jsem se sotva hejbal. Hned od rana bylo desny horko, zadny mraky a slunce poradne palilo. Asi do deseti jsem sedel v bazenu a cetl si, ale pak uz to neslo vydrzet a musel jsem do stinu.
Od jedenacti jsem skoro hodinu plaval v mori, ale pak jsem musel ven, uz jsem se zacinal varit. More tu ma celorocne stalou teplotu – 30 stupnu, to na plavani moc neni. Ale jinak to slo, pres den nejsou zadny vlny, takze lepsi nez v Terstu.

Po obede jsem se pesky vydal na plaz, ktera na severu navazuje na tu moji – Hat Khlong Dao. Musel jsem prelezt skalu, ktera obe plaze oddeluje, pres pot jsem skoro nevidel a jeste mi spadnul klobouk do more. Zachranna mise trvala skoro pul hodiny, byl tam dost nepristupnej teren, ale klobouk jsem nakonec zachranil (pricemz mi jen tak tak do vody nespadnul fotak). Plaz samozrejme vypadala stejne jako ta moje, jen je trochu mensi a zivejsi – je bliz k mestecku.

Po ceste zpatky se u Palm Beach resortu zacinal turnaj v plazovym volejbale a shaneli jeste par kluku, asi maji moc holek. Losujou se smiseny dvojice, ale pri mym stesti bych dostal nejaky nemehlo a pak bych se musel cely odpoledne rozcilovat. Radsi si pujdu zabehat.

Kdyz jsem dorazil zpatky a na recepci jsem se osvezoval gatoradem, tak se me nejaky lidi ptali, jestli s nima nechci jit zitra na potapeni, ze uz maji clun a vybaveni a chybi jim ctvrty do naplneni kapacity. S diky jsem to odmitnul, ale napadlo me, ze vlastne bych na clunu mohl nekam na vylet. Moznosti byly bud 4 islands trip vcetne smaragdove jeskyne nebo vylet na Phi Phi a bambusove ostrovy. Clun na prvni vylet uz byl obsazenej, tak jsem mel rozhodovani snadnejsi a pojedu na Phi Phi. Tam je plaz Ao Maya, na ktery se poflakoval LdC ve filmu the Beach, tak se na ni aspon kouknu, ve filmu byla hezka. Maji me rano vyzvednout v pul devaty na plazi pred bungalowem.

Vecer jsem se byl podivat na zapas v Thai boxu, coz byla celkem nuda. Jeste, ze jsem za to neplatil a koukal jsem se z prijezdove cesty, jinak bych byl dost zklamanej… Cestou zpatky jsem si v jedinem malem mistnim kramku (jinak se musi na hlavni silnici nebo do mesta – asi 6 km) nakoupil zasoby na zitra – par predrazenych tycinek snickers a orisky. Pani prodavacka v kramku i bydli, ma postel primo mezi regalama.

Den 12. 5/1 (ctvrtek)

Dneska jsem stihnul jen jednu snidani, protoze skutecne uz v pul devaty priplul clun a vydali jsme se na cestu. Asi za hodinu jsme dojeli k Phi Phi Leh, coz je turisticky min popularni ostrov. Udelali jsme nejdriv necelou hodinku zastavku na Ao Maya plazi, vypada o dost mensi nez ve filmu, ale fakt pekna. Je to narodni park, takze se tam nic nestavi, ale zato tam cely den priplouvaji hromady turistu. Vim, ze vodopad z filmu je uplne jinde v Thajsku, tak jsem ho ani nehledal a jen jsem si prochazel plaz a okoli a cachtal jsem se ve vode. Zadnej zralok se tam neobjevil.

Potom jsme se presunuli k Monkey Beach (skutecne, cela plaz je obsypana opicema, ale hlavni lakadlo tady je snorchlovani) nafasovali jsme ploutve a snorchly a hodinu jsme mohli snorchlovat. Ryb tu byly mraky, ale nebyly to takovy velky exemplare, jako pri potapeni na Koh Changu (tam jsem malem prekousnul hadici se vzduchem, kdykoliv ke mne priplavala nejaka vzrostlejsi baraccuda). Ale plujou tady obrovsky hejna mensich (tak 10 cm) ryb, nektery do cloveka i stouchnou, kdyz proplouva hejnem (coz mi prislo divny, cekal bych, ze se vyhnou). Dalo by se tu snorchlovat i na Michaluv zpusob a pritom toho spoustu videt. Vetsina koralu ale byla mrtva.

Na obed jsme dojeli na Bamboo Island a pak byl poledni klid. I pres to hrozny horko spousta lidi vylezla pak na slunicko se opalovat. Ja jsem si misto toho pockal, az se vsichni najedi a sel jsem si jeste pro nasup. Vsimnul jsem si, jak na vsech ostrovech maji evakuacni cedule pro pripad tsunami – clovek se podle nich rychle dostane na nejblizsi kopec. Zkusmo jsem na jeden zkusil rychle vybehnout. Malem jsem dostal infarkt a stejne si myslim, ze bych nebyl rychlejsi nez tsunami… Mozna kdyby to byla nejaka invaze zelv z more, tak bych mel sanci, ale tsunami, to asi ne.

Chvilku jsem si zdrimnul a uz se jelo na posledni zastavku Phi Phi Don. To je ostrov o dost zivejsi nez Koh Lanta (ale porad min nez Phuket), je tu celkem velky mestecko a bydli se v guesthousech ve meste spis nez v bungalowech na plazi. Plaz je o dost horsi (uzsi a osklivejsi) a je tu mnohem vic lidi, tak jsem rad, ze jsem si vybral Lantu. Stravili jsme tu skoro dve hodiny, ktery jsem venoval jedeni palacinek, piti koktejlu a trochu jsem si prosel mestecko.

Po treti hodine jsme zvedli kotvy a jelo se zpatku. Presne ve ctyri me vyhodili u meho Nakara resortu, prebrodil jsem par metru na plaz a uz jsem byl doma. Zbytek odpoledne jsem travil cetbou v altanku u bazenu. Pred zapadem slunce jsem sel zase behat (pozdeji uz to moc nejde, protoze v sedm je tma jako v pytli a asi bych se na plazi prizabil). Bezcu je tu pozehnane, ale vsem kraluje jeden starsi pan – beha uz od ctyr odpoledne, minimalne dve hodiny a nikdo mu nestaci. Asi nejakej bejvalej sampion. Ja jsem si jen tak 50 minut vyklusaval, ten poledni sprint do kopce mi vzal spoustu sil.

Na veceri jsem si zasel na hlavni silnici, ktera vede do Sala Danu, podel ni je par kramku a hospod. Ty jsou o neco levnejsi nez restaurace na plazi a o dost autentictejsi (coz teda nemuzi byt vzdycky uplne vyhoda). Sesla se tam zajimava spolecnost a pani, co to tam mela na starost se vytasila s nabidkou kazdeho tretiho piva zdarma, tak jsme tam vetsina zustali az do jedenacti (zaviraci hodina).

Den 13. 6/1 (patek)

Dneska jsem sel pro zmenu behat rano, ale vedro bylo stejny. Uz v sedm slunicko docela pali. Pak prisla na radu snidane, vylet na jizni plaz Hat Khlong Khong (ta uz je o neco min rozvinuta nez ty dve na severu) a Mildova snidane (ta uz byla na posledni chvili, vetsinu veci uz sklizeli). Pred polednem jsem sel plavat, aby mi trochu vyhladlo pred obedem, na ktery jsem se chystal do hlavniho mestecka Ban Sala Dan. Puvodne jsem chtel jet tuk tukem, ale v dohledu zadny nebyl (respektive tuk tuky by byly, ale ridici asi nekde vyspavali pres poledne). Tak jsem se vydal pesky pres obe plaze, coz znamenalo hodinovy pochod. Takze jsem se pro jistotu naobedval uz pri ceste na severni plazi. Meli tam na ledu par ryb, tak jsem ukazal na tu nejvetsi a za chvili uz mi ji nesli ugrilovanou. Nic moc extra nebyla, ale aspon nemela moc kosti.

Pak jsem pokracoval dal linym tempem az do mestecka, ktere je docela zive. Je tam spousta obchodu, restauraci a kupodivu i hostelu (i kdyz se divim, kdo by tam nocoval, kdyz muze byt ubytovanej na plazi…) Prosel jsem si to tam (moc velky to neni, celej ostrov ma 20 tisic obyvatel), v kavarne jsem u dortu napsal pohledy a byl cas na cestu zpatky.  Bohuzel jsme se s tuk tukarskou mafii (vsechny tuk tuky odjizdeji organizovane z jednoho mista) na cene (ja nabizel maximalne padesat bahtu a oni nechteli jit pod sedesat), tak jsem i zpatky sel pesky, abych ten jejich kartel nepodporoval.

Nebyla to ostatne takova tragedie, stejne bych se jen flakal a navic se obcas objevily i nejaky mraky, tak slunicko uz tolik nepalilo. Po navratu jsem si zabookoval jizdenku na zitra na letiste (smerem zpatky jen za 250 bahtu), dodavka by mela projizdet kolem resortu zitra v pul treti.

Pak uz jsem si zase jen cetl a popijel banano-jahodovy shaky az do zapadu slunce.

Kazdej den tu menej rucniky a nosej balenou vodu. Nez to donesou na bungalow, tak je ale tepla a jeste je na osobu jen jedna lahev. Ja mam teda jeste jednu na Mildu, ten tu musi byt neco jako pani Columbova.

Na veceri jsem zustal v resortu a byla to chyba. Vsechno jim tu trva vecnost a inzerovane jehneci s bramborovou kasi, na ktere jsem se tesil uz od dopoledniho plavani (zrovna to psali kridou na tabuli, ze to bude patecni specialita – spolecne s red snapperem, ale rybu uz jsem dneska mel) jim doslo driv, nez jsem si stihnul objednat (prisel jsem na mistni pomery celkem pozde, asi v pul devaty, jelikoz jsem si skocil na hlavni ulici do posilovny). Tak jsem si dal pepper steak a i na ten jsem zas cekal skoro hodinu… Zakusek uz jsem si nedal, to pri jejich tempu vyjde nastejno, kdyz si dam palacinku rano k snidani…