Deník - Malajsie 2009

Den 1. – 12/2 (ČT)

Let PHA – IST proběhl bez problémů, akorát Hanz mi na rozdíl od Štěpána s Mildou nechtěl dát svůj koláč. Jídlo celkově nebyla žádná sláva, ale aspoň že let rychle utekl.

Čekačka v Istanbulu byla asi 6 hodin. Bohatší část expedice si dopřála večeři. Hanz potom ve snaze co nejrychleji se v letadle najíst nás předčasně vzbudil a ještě hodinu jsme čekali na vstup do letadla.

Let do SINGAPURU nebyl naštěstí ani z poloviny obsazený, tak jsme se mohli celkem solidně prospat. Jídlo bylo opět dost hrozný, ale Hanz už mi aspoň nechal štrúdl. Milda se Štěpánem ho tentokrát sežrali sami!

Den 2. – 13/2 (PÁ)

V SINGAPURU bylo podle očekávání pořádné vedro, přistáli jsme asi v půl pátý odpoledne. Jenom jsme se prošli po parkovišti a hned jsme se vrátili do letištní haly. Chvíli jsme jezdili Sky trainem po letištních terminálech a potom jsme si zašli na asijskou večeři. Hanz si dal něco ostřejšího a pořádně ho pálila huba. Servírka když viděla marné pokusy Hanze s Mildou poprat se s hůlkami, tak jim přinesla příbor. Štěpán se poradil se lžící, jako zkušený Asiat.

V 10 večer jsme odletěli na BORNEO s AirAsia a v letadle bylo tak málo místa, že jsem dorazil úplně rozlámaném.

V KOTA KINABALU jsme se taxíkem přemístili do centra a po chvilce hledání jsme našli volný hostel. Cena 23 RM za osobu byla přijatelná, tak jsme se ubytovali v pokoji pro deset lidí

Teď jsme vyrazili na pivo do nějaké místní vývařovny. Je půl třetí ráno a na ulici je celkem dost lidí. Právě hodnotíme kvalitu místních holek, zejména Milda má velmi kvalitní příspěvky do debaty.

Den 3. – 14/2 (SO) – Sv. Valentýn, velký svátek pro Mildu a Štěpána

Abychom trochu dohnali spánkový deficit, vstávali jsme až před jedenáctou. Snídaně byla dost chudá (aspoň že Hanz umyl nádobí), tak jsme hned museli vyrazit na oběd. Bohužel jsem si přes noc nechal některé věci na verandě a tak jsem přišel o ručník, tričko a košili…

Přes den pořádně pálilo sluníčko, takže chození po městě bylo dost úmorný. Po obědě jsme se dohodli, že vynecháme BRUNEI a orangutány, pojedeme jen do KINABALU NP a v úterý odletíme z KK do Kuchingu. Už jsme koupili letenky i místenky na bus na zítra.

Pořád dost řešíme účetnictví a započítání vzájemných pohledávek a tak jsme rozhodli, že Štěpán bude pokladník.

Teď sedíme na večeři, objednávání jídla je vždycky trochu sázka do loterie, jídelní lístky jsou vesměs jen v Malajštině. Jako večerní zábavu vymyslel Hanz famózní procházku na poloostrov. Bohužel to skončilo fiaskem, takže jsme místo toho zašli na molo na pivo servírované ala šampaňské.

Dvě večerní velká piva (Tiger, 650 ml, 5 % alc) ve vývařovně se protáhla na šest. Hanz byl tak ožralej, že se ani neosprchoval. Smrdí na celou ložnici. Snažil se sbalit Malajky na Jennifer Lopez, ale vykašlaly se na něj. Bohužel ráno musíme vstávat před sedmou a už jsou čtyři, tak jdeme spát.

Den 4. – 15/2 – (NE)

Vstávání bylo opravdu hodně špatný.  Ale nakonec jsme se nějak vymotali z BORNEO NORTH CABIN LODGE, kde jsme bydleli. Venku už byl v plném proudu trh, který stánkaři připravovali už když jsme šli z hospody.

Autobus odjížděl v osm, těsně před odjezdem jsme si ještě s Hanzem stihli koupit na cestu dort, na který jsme se těšili už od večera. Cesta busem byla v pohodě, dokonce jsme se zvládli i trochu prospat. Před půl jedenáctou nás řidič vyhodil kousek pod vstupní branou do parku. Zaplatili jsme vstupní poplatek 15 RM na osobu a šli jsme shánět ubytování. Nakonec jsme se rozhodli pro přepych a ubytovali jsme se v luxusní vile přímo v parku. Štěpán s Mildou si pochvalují, že na ně zbyla ložnice s manželskou postelí.

Na oběd jsme zašli do BALSAM restaurace. Bohužel mapu měl na starosti Hanz, takže jsme dorazili dost vyhladovělí. Oběd byl hodně drahej (jako všechno v parku), ale vzhledem k tomu, že to bylo all-u-can-eat, tak jsme to zase dostali zpátky, každý měl několik porcí.

Cestou z oběda do naší rezidence NEPENTHESIS VILLA jsme to vzali jedním z mnoha trailů,je to tady pořád z kopce do kopce, žádná rovinka. Ale terén je oproti Filipínám o dost schůdnější, tak člověk není tak unavený.

Pozdě odpoledne jsme ještě vyrazili na jeden výlet po místních trailech, ale měli jsme jen 2,5 hodiny světla, takže jsme se motali poblíž KINABALU NP Headquarters.

Na zítřek máme naplánován výstup do základního tábora Mt. Kinabalu. Samotný výstup na vrchol musím bohužel oželet, protože jsem si nezabookoval licenci. Budíček jsme určili na šestou ráno a to Štěpána tak vyděsilo, že šel okamžitě spát – v 7 večer.

V soutěži o Kokota roku 2009 zatím nejvíce boduje Hanz, který úspěšně nahrazuje Michala.

Den 5. – 16/2 (PO)

Vstát se nám tentokrát podařilo celkem snadno, tak jsme mohli v půl sedmé vyrazit na snídani. Tam jsme opět úspěšně projedli cenu bufetu a ještě jsme si v chlebníku odnesli něco málo na cestu.

Před půl devátou vyrážíme na túru, doufám, že zvládneme dorazit do LABAN RATA, dál už nás nepustí.

Tak už jsme zpátky a bylo to fakt vyčerpávající. Minál se Štěpánem vystoupali do LAYANG LAYANG a tam to otočili zpátky. My jsme to s Hanzem nakonec zvládli do LABAN RATA, ale měli jsme co dělat, abychom se dostali k parkové bráně před zavíjačkou. Ušli jsme 10 km tam a 10 zpátky, převýšení víc než 1 700 metrů. Všude na trase jsme potkávali nosiče s nákladem, klobouk dolů před nimi…

Večeře v druhé parkové restauraci byla opět docela tipovačka, nakonec se všechno dalo jíst až na mojí omáčku. Jen toho bylo celkem málo, tak jsem si ještě musel koupit nanuka.

Den jsme zakončili sledováním hladkého vítězství Man United na hřišti Derby County v FA Cup.

Den 6. – 17/2 (ÚT)

Ráno jsme si sbalili věci a s lítostí jsme opustili naší vilku. Čekal nás náročný celodenní přesun do KUCHINGU. Opět jsme se nacpali na snídani a odnesli si několik pomerančů na cestu.

Z parku do KK jsme jeli dodávkou za 25 RM na osobu, byli jsme tam rychleji než autobusem a tak jsme si mohli dovolit i oběd před odjezdem na letiště. Hanz dokonce našel i svojí zapomenutou flashku v hostelu. Nakonec jsme si dali v cukrárně ještě dort a vyrazili jsme autobusem na letiště.

Let z KK do KUCHINGU byl velmi krátký, takže o.k. Hned jsme se vydali s coupon taxi do podle Lonely Planet nejlevnějšího hotelu ve městě. Cena za ubytování byla 60 RM za 2 dvoulůžkové pokoje bez klimatizace a pro mě s Hanzem bohužel i bez větráku…Celkem hrůza, BORNEO B&B (beware of imitation!!) opravdu nebyl žádný luxus, ale po tom, jak jsme se rozšoupli pod Mt. Kinabalu nám nezbylo než někde ušetřit.

Večer jsme vyrazili na prohlídku centra města. Je o něco modernější a větší než KK a je tu i živěji na ulicích.

Vzhledem k tomu, že na ty naše pokojíčky se nám moc nechtělo, tak jsme si ještě zašli na pár piv do jídelny vedle hostelu.

Den 7. – 18/2 (ST)

Tohle byla zatím nejhorší noc celého zájezdu! S Hanzem jsme se potili v té naší sauně bez větráku jako prasata. I proto jsme vstali už za svítání a vyrazili jsme hledat autobus do BAKO NATIONAL PARK. Cestou jsem prosadil ještě krátkou snídani v KFC u hluchoněmců a autobus v 7.20 jsme stihli jen tak tak. Byla to ovšem jízda, do NP jsme dorazili úplně vyklepaní z toho, jak autobus skákal přes retardéry.

Hned jsme skočili do člunu, který nás za 50 RM odvezl během půlhodinky do centra parku. Tam jsme zaplatili povolení ke vstupu (10 RM) a po nákupu vody jsme vyrazili na hlavní okružní trail – LINTANG TRAIL. Bylo to celkem o.k., nic náročného, akorát nás na konci zastihl tropický liják.

Oběd jsme si dali v parkové kantýně a po krátkém odpočinku jsme se vydali na další trail, tentokrát na opuštěnou pláž. Cesta byla kratší, ale terén už byl tentokrát opravdu „džunglový“. Na pláži jsme byli sami a tak jsme se hned pustili do koupání, voda byla krásně teplá a celkem nám na stromě uschly i propocené věci. Bohužel za půl hodiny dorazila i německá výprava a idylku nám pokazila. Tak jsme si pomalu sbalili věci a vydali se zpět do parkové centrály. Tam jsme si ještě dali limču a už jsme se vezli člunem zpátky na pobřeží. Opět jsme měli štěstí na autobus a hned jsme jeli zpátky do KUCHINGU.

Na hostelu jsme si dali sprchu a vyrazili jsme na večeři. Nejdříve první chod v naší jídelně, potom zmrzlina a procházka po městě (zatím ani Kuching ani KK mi nepřipadaly moc výstavní).

Na druhý chod jsme si sedli do vývařovny, kde Hanz suverénně objednal pivo za 14 RM (obvyklá cena 3 -7 RM). Trochu jsme mu za to vyčinili, ale už jsme na jeho excesy celkem zvyklí :-) Na další piva jsme se ale přesunuli do naší jídelny.

Den 8. – 19/2 (ČT)

Na dnešní den je v plánu výlet do NP KUBAH. Ráno jsme se odubytovali z našich přepychových apartmá a nechali jsme si vyprat nějaké věci.

Tentokrát jsme nejeli autobusem, ale malou dodávku (90 RM return).

Bez okolků jsme vyrazili z Headquarters pralesem do MAKANG WILDLIFE CENTER, abychom konečně viděli orangutany. Cesta trvala asi 2,5 hodiny a v závěru nám ji trochu zpestřily pijavice. V centru požádali vyčerpaní Milda se Štěpánem o převoz autem zpátky do parku, ale bohužel nebylo žádné k dispozici.

Orangutany jsme viděli jen dva, ale jeden z nich byl dost legrační, když si pořád dával na hlavu krabici od piva. Ještě jsme si prohlédli několik dalších zvířat a rozhodli jsme se pro návrat, protože nás čekal náročný výstup na SILENT HILL. S Hanzem jsme si ještě skočili do blízkého krámku doplnit zásoby vody a posilnit se nanukem. Cesta nahoru na rozcestí utekla celkem rychle, trochu nás popohnal i déšť. Na rozcestí jsme začali vytahovat další pijavice z nohou, nebylo to nic příjemného. Kvůli pijavicím a lijáku jsme zrušili i výlet k vodopádům a šli rovnou do parku. Tam jsme se částečně usušili a já jsem z kotníku vytáhnul megapijavici. Byl jsem rád, že se mi nezakousla do břicha jako Štěpánovi!

Do odjezdu dodávkou nám zbývalo ještě 90 minut, tak jsme se rozhodli dát si nějaké jídlo. Po chvíli, kdy Hanz Štěpána asi osmkrát prozvonil jsme dorazili dolů k silnici, kde měl dědula jen jedno jídlo v nabídce, tak jsme si ho všichni dali. Na konci si ještě Hanz odskočil vykonat potřebu do jejich sprchy…

Jen co jsme přijeli do hostelu, tak jsme se všichni nelegálně osprchovali a taxíkem odjeli na letiště. Tímto jsme uzavřeli svůj pobyt na BORNEU a odletěli na ostrov PENANG na severu Malajsie.

Z letiště jsme s coupon taxi odjeli k vybranému hotelu v GEORGETOWNU, jednalo se o BLUE DIAMOND HOTEL. Ubytování bylo ještě o něco levnější než v KUCHINGU (pokoj pro 4 za 40 RM) a cena plně odpovídala… Hotel má tak 0,1 hvězdičky. Nejlepšími zaměstnanci jsou recepční – feťák, servírka – náměsíčná a hlavně hlasitý frontman místní kapely, která do rána na plné pecky vyhrává asi 10 metrů od naší postele. Na večeři jsme zhruba o půlnoci vyrazili k Indům a před druhou hodinou jsme usnuli i přes ten strašný kravál.

Den 9. – 20/2 (PÁ)

Po vyčerpání z BORNEA jsme si dneska trochu přispali a vstáli jsme až v půl jedenácté a hend jsme vyrazili k Indům na snídani/oběd a potom jsme odjeli autobusem na pláž. To byla toužebně očekávaná chvíli zejména pro Mildu se Štěpánem, bohužel se neradovali dlouho a zhruba po hodince začalo pršet. Pláž jsme byli nuceni opustit. Dali jsme si první večeři u velmi aktivního majitele restaurace kousek od pláže.

Na nějaké vyčasení to nevypadalo, tak jsme se vrátili zpátky do města. Byl to stejně odpočinkový den a nic dalšího jsme v plánu neměli. Jenom jsme se stavili na internet a pro pohlednice. Podle zvyku jsme si dali i druhou večeři a večer jsme zakončili několika pivy.

Den 10. – 21/2

Ani dneska jsme nemuseli brzy vstávat, takže jsme vylezli z kutlochu až v devět. Na snídani jsme si skočili k Indovi do Kapitán, tam mi naservírovali chilli čaj (chai masala), docela ostrej…

Po snídani jsme našli autobus jedoucí k KEK-SI-LOK Temple, největšímu buddhistickému chrámu v zemi. Prohlídka zabrala něco přes hodinu, celý chrám je přeplněný trhovcema se stánkařema, takže to má nulovou atmosféru. Potom jsme si s Hanzem skočili na oběd a všichni společně jsme vyrazili hledat vlak jedoucí na PENANG HILL, protože Minál se Štěpánem odmítli lézt na jakýkoliv kopec pěšky. Ozubený vlak (podle dostupných informací jediný svého druhu v JV Asii) jel asi půl hodiny rychlostí 1,5 m/sec. Nahoře nás čekal velmi pěkný výhled a půlhodinové čekání na vlak směrem dolů.

Potom jsme měli štěstí, že jsme chytli autobus několik sekund před tím, než začala další průtrž mračen.

V GEORGETOWNU jsme asi hodinu hledali vhodnou restauraci k první večeři a po neúspěšném hledání jsme opět skončili u Kapitána.

Po večeři jsme se přemístili do baru, kde sledujeme Premier League u thajského piva Chang.

Den 11. – 22/2 (NE)

Ráno jsme vstali disciplinovaně už v sedm hodin a vydali jsme se do přístavu. Loď na pevninu byla zadarmo, ale bohužel jsme nestihli přímý autobus do TANAH RATA. Museli jsme tedy nejdříve cca 2 hodiny do IPOHU, kde nás ochotný taxikář povozil za 8 RM po městě a nakonec nás vyhodil na autobusáku. Bylo poledne a bus do CAMERON HIGHLANDS odjížděl až ve tři, tak jsme si zatím skočili na oběd. Do TANAH RATA jsme nakonec dorazili až před šestou večer a hned po nás vystartovali hoteloví naháněči. Vybrali jsme si CAMERONIAN INN a ubytovali jsme se v solidním 4lůžkovém pokoji za 88 RM na noc.

V pořádném dešti jsme se za Minálova neustálého remcání vydali do restaurace na večeři. Potom přišla na řadu hlavní atrakce dne – místní trh s potravinami. Nakoupili jsme spoustu dobrot, Štěpán dokonce nějaké hnusně kyselé ovoce. Teď sedíme na recepci u piva, je tu oproti zbytku Malajsie celkem chladno, ačkoliv ani zde teplota neklesá pod 20 stupňů.

Den 12. – 23/3 (PO)

Tahle noc byla zatím na spaní asi nejlepší. Nebylo vedro a i postel byla dobrá. Po včerejší partii karet jsme si trochu přispali, asi do půl desáté. Snídani jsme si dali v hotelu a před polednem jsme se vydali na čajovou plantáž. Šli jsme k ní asi 4 km po silnici. S Hanzem jsme vylezli na jeden kopec, ale déšť nás přinutil se brzy vrátit dolů. Pak jsme si dali nějaké dorty a čaj v prodejně u silnice. Tam jsme potkali tři Čechy z Liberce, kteří v Malajsii loví hady a žáby. Asi hodinu jsme s nimi kecali a po nákupu čajů jsme vyrazili na zpáteční cestu. Po pár metrech nám zastavil Ind s náklaďákem a ušetřil nám cestu do kopce. Vypadá to, že práce na čajových plantážích je o dost jednodušší než na rýžových polích na Filipínách.

Na ubikaci jsme se osprchovali a šli jsme na večeři. Pak jsme ještě dokoupili nějaké čaje, sedli si na večerní dortík a velmi brzo, ještě za světla, jsme dorazili zpět do CAMERONIAN INN. Tam jsme potkali další dva Čechy, tentokrát kluka s holkou z Kolína.

Večer opět trávíme u karet. O motivaci máme postaráno, kdo prohraje musí sníst to hnusný „sladko-kyselý“ ovoce, kterého Štěpán včera na tržnici nakoupil půl kila.

Den 13. – 24/2 (ÚT)

Ráno jsme si s Hanzem přivstali, jelikož už před sedmou jsme vyrazili na výstup na GUNUNG BRINCHANG. Bohužel ještě nedělali na hotelu snídani, tak jsme ještě museli do města na dort. Do BRINCHANGU jsme dorazili volným tempem kolem deváté hodiny. Hned jsme zahájili výstup jungle trailem. Byl to zatím nejnáročnější terén, kterým jsme šli. Nahoru jsme se vyškrábali celkem unavení. Byla tam rozhledna a pěkný výhled. Po chvilce jsme se rozhodli pro sestup, který byl ještě náročnější než cesta nahoru. Asi v půlce jsme potkali naše české sousedy z hotelu. Dole ve městě jsme si zašli na oběd do KFC, konečně pořádná porce jídla (jinak tu dávají asijské = dětské porce). Při hodování jsme z okna zahlédli Štěpána s Minálem, jak se vracejí z motýlí farmy. Všichni společně jsme pak zašli na prohlídku ORANG ASLI – domorodé vesnice. To bylo dost zklamání, každá chatrč měla satelit a auto s garáží…

Pak jsme šli zase 5 km zpět po silnici do TANAH RATA. První večeři jsme si dali v indické restauraci. Potom byl v plánu poslední výlet – k místním vodopádům. Tam už se nechtělo Mildovi, tak se vrátil na pokoj odpočívat.

Cestou z vodopádů jsme zaskočili na druhou večeři, tentokrát k číňanům. Bylo to zatím nejchutnější jídlo, i porce byla slušná.

Potom jsme dokoupili ještě trochu čajů domů a vrátili se za Mildou. Sbalili jsme si věci, zítra nás čeká brzký raný odjezd. Teď sedíme se Štěpánem na recepci a zkoumáme možnosti ubytování v KL a následného přesunu do SINGAPURU.

Minál se šel najíst a Hanz si dobaluje věci, aby ráno zase nezdržoval. Večer zase asi strávíme u piva a karet.

Den 14. – 25/2 (ST)

Dodávka se ráno trochu zpozdila, takže jsme vyráželi až po sedmé hodině. Opět jsem posilnil svou nechuť k přesunům dodávkou v Asii, jako obvykle byla napraná k prasknutí, žádné pohodlí a ještě mi bylo blbě v serpentinách.

S jednou zastávkou pod horami jsme dorazili do KUALA LUMPUR někdy po jedenácté hodině. Naštěstí nás vysadili hned na začátku CHINATOWNU, kde jsme se plánovali ubytovat. Obídek jsme si dali v McD a v poledne už jsme zvonili u mříže pod schodištěm vedoucím k hostelu LE VILLAGE. Opět se jedná o nejlevnější ubytování v celém městě. Máme dva dvoulůžáky po 35 RM na noc. Ale jsou tu desítky dalších backpackerů, takže to místo má celkem atmosféru. Jenom škoda, že tu opět není AC, ale aspoň máme na pokoji větrák.

Po ubytování jsme vyrazili na SENTRAL STATION koupit lístky na vlak do SINGAPURU na zítřejší večer. Pojedeme přes noc lůžkovým vozem. Pak jsme jeli nadzemkou k PETRONAS TOWERS, hlavní dominantě KL a donedávna nejvyšší stavbě planety. Protože ještě měli lístky na odpoledne, hned jsme si je vzali a nemusíme zítra ráno do fronty, jak jsme měli původně v plánu. Prohlídka Skybridge nám začínala v půl šesté a do té doby jsme trávili čas v obchodním centru a přilehlém parku.

Prohlídka samotná trvala asi dvacet minut i s promítáním komerčního klipu o Petronas Co. Výhled z mostu byl pěkný, ale pořád to bylo jen 170 m (41 pater), výš se exkurze nepouštějí. Zítra v MENARA TOWER se snad dostaneme do vyšších pater. Z PETRONAS TOWERS jsme jeli zpátky do CHINATOWNU. Čekali jsme asi půl hodiny na zastávce kvůli průtrži mračen a potom jsme zašli na druhou večeři na nudle. Zbytek večera jsme pak strávili na nočním trhu na PETALING STREET – excelentní přehlídka padělků všeho druhu,ale i přes Hanzovy nesporné smlouvací schopnosti jsme nic nepořídili.

Teď už jsme zpátky v LE VILLAGE. Já s Hanzem máme pokoj ve druhém patře, kde je ubytovaná spousta holek a je opravdu na co se dívat. Začíná čas sprchování ve sprše na chodbě, takže si asi necháme otevřené pokojové dveře…

Bohužel už nám nezbývá moc ringitů, takže jsme nuceni ještě zpřísnit úsporný režim a nekoupili jsme si žádné pivo, ta spotřební daň na alkohol je v muslimských státech je opravdu vysoká!

Den 15. – 26/2 (ČT)

Ráno se mi podařilo vstát před čtvrtou hodinou na Champions League. Bohužel majitel hotelu naladil zápas Liverpoolu s Realem (sledoval to v dresu Gerrarda) a to byla tak defenzivní podívaná, že jsem šel po 15 minutách zase spát. Naštěstí ráno dávali Studio LM, takže jsem o nic nepřišel.

Po deváté jsme sbalili věci, odcheckovali se a vyrazili na MENARA TOWER, čtvrtou nejvyšší vysílací věž planety. Zaplatili jsme poplatek 38 RM za osobu a už jsme jeli výtahem na viewing deck. Vyhlídka v 267 metrech stála za to, bylo to znatelně lepší než včera na Skybridge.

Pod věží nás čekaly simulátory Formule 1. Bohužel do váhového limitu 80 kg se (překvapivě) vešel jen Hanz. A mně se vyplatilo, že jsme nestihli snídani, protože mi odpustili 2,5 kg „nadváhy“ a pustili mě taky. Chvála bohu, že vždycky v Asii pár kilo zhubnu! Do Winter parku už nás pustili všechny, ale byla to pěkná chujovina.

Poslední atrakcí byl Animal park, tam měli pár zajímavých plazů. Pak jsme si konečně dali něco k jídlu v McD a po nákupu žiletek jsme vyrazili autobusem k 11 km vzdáleným BATU CAVES. Bohužel je jeskyně celá zaplněná hinduistickými soškami, takže to vypadá celé hrozně kýčovitě. Po návratu jsme si v LE VILLAGE vyzvedli batožinu a pomalu jsme se přesuuli na KL SENTRAL, odkud nám odjížděl vlak na jih. Na večeři – poslední malajské jídlo – jsme byli v číně. Cesta metrem na SENTRAL se neobešla bez komplikací, jelikož Hanz a Milda nedokázali nastoupit do soupravy…

Teď už ležíme v nočním Espresu do SINGAPURU, lehátka jsou dost krátká, ale snad se nějak vyspíme.

Den 16. – 27/2 (PÁ)

Po šesté hodině nás z vlaku vyhnala imigrační kontrola na hraničním přechodu WOODLANDS. Museli jsme vystoupit i z bagáží z vagonu a projít celní prohlídkou. Já jsem měl nějakou smůlu a nestačila normální prověrka pasu (už je taky chudák v dost dezolátním stavu) a musel jsem ještě do nějaké další kanceláře. Taky na batoh mi nestačili rentgen a tak mi ho navíc ještě trochu prošacovali.

Pak jsme nastoupili zpátky do vozu a Hanz opět zamořil celý vagon, když si sundal svoje smradlavé sandále.

Do SINGAPURU jsme dojeli krátce před devátou hodinou. Nádraží bylo na tuto 4 milionovou metropoli směšně malé, asi jako v Hodkovicích nad Mohelkou.

Neměli jsme žádné singapurské dolary, tak jsme se vydali do centra pěšky, nebylo to ostatně nijak daleko. V centru jsme vybrali 150 dolarů a vyrazili do McD na snídani. Později jsme ve stejném řetězci měli i oběd a večeři, protože restaurace jsou v Singapuru pro našince dost drahé a ani jsme nebyli nejvhodněji oblečeni.

Po snídani jsme jeli dát bágly do úschovny na letiště a při té příležitosti jsme se stavili na T3 na záchodě (asi nejluxusnější WC na světě…).

Po návratu do centra jsme si proši ORCHARD ROAD, silnici lemovanou luxusními obchody, takže nákupy se nás opět netýkaly. Když jsme dorazili k přístavu, tak si Štěpán všimnul, že nemá pas – nechal ho na letišti, tak tam vyrazil. My jsme se zatím poflakovali po přístavu a užívali si tepla a sluníčka před návratem do ČR. Na letiště CHANGI jsme se vrátili v devět večer. Bohužel jsme tam nenašli avizovanou sprchu, takže jsme se jen převlékli. Nákupy v bezcelní zóně opět neměly cenu, všechno bylo hrozně drahé. Odletěli jsme na čas v 23.05.

Den 17. – 18/2 (SO)

Už při mezipřistání v ISTANBULU nás čekala pořádná zima. Opět jsme se tam šest hodin nudili,spát se tam moc nedalo. Nakoupil jsem nějaké čokolády a v 11.05 jsme odletěli do Prahy. Let už byl jen krátký, takže jsme stihli jen oběd (žádná škoda, jídlo není s Turkish Airlines žádná sláva).

Na Ruzyni jsme čekali dost dlouho na zavazadla, asi jim to ucpal Minálův obří batoh.