Deník - Kambodža 2011

Den 1. – 13/8 (sobota)

V poledne jsem dorazil do Bangkoku pres Mnichov a Frankfurt. Let z Frankfurtu byl s Thai Airways a bohuzel nemeli ani obrazovky na filmy, tak to byla dost nudna cesta. Meli jsme ale velky stesti, ze zrovna vcera Thajci zrusili vizovou povinnost pro obcany CR. Sice az dosud byla viza uz par let zadarmo, ale ta procedura na letisti byla obcas docela zdlouhava. Ted se jen ukaze pas a hura pryc. 

Musim cekat na Tlustocha, ktery prileta az kolem sedme večer z Dubaje, tak se pujdu zatím podivat do města. Uz jsem v Bangkoku asi poctvrte, ale poprve jsem vyuzil vlak na trase airport – centrum a je to parada. Express stoji 90b a trva to jen 17 minut, zastavkovy stoji polovinu a zabere necelou pulhodinku. Prosel jsem se po okoli Siam square, abych se trochu zaklimatizoval na to vedro a vlhko, dal jsem si u stanku kureci (asi) maso a kompletne propocenej jsem jel vlakem zpatky na letiste. Az Tlustoch dorazi, tak na Khao San Road pojedeme taxikem, tam bohuzel nevede sky-train a chceme stihnout fotbal v televizi. 

Cesta taxikem utekla rychle, v sobotu vecer nebyl zadnej provoz. Taxikar nas vyhodil na zacatku Khao San Road, guesthouse jsme nasli nekde uprostred (Marco Polo GH za 400b, ceny tu stoupaji zavratnym tempem – to se potrvdilo, když před odletem zpatky jsme tu taky prespali a stalo to uz 500…). 

Vecer jsme prosli Khao San Road, snedli rizky, co privezl Tlustoch z domova a usadili se v hospode na fotbal. MU vypraskali Arsenal 8-2. Na oslavu jsme snedli nudle s kuretem a sli spat. 

Den 2. – 14/8 (nedele) 

Rana jsme vstali asi v devět a po snidani jsme vyrazili na most, přes který jsme sli s Mildou před par lety, když jsme hledali vlak do Kanchanaburi. Kolem jedenacte jsme sbalili věci a vyrazili tuktukem na Phaythai vlakovou stanici, odkud jsem odjeli airport trainem na letiste. S Air Asia jsme preleteli do Phnom Penhu v Kambodzi, kde nas privital poradnej slejvak. Po chaoticke vizove procedure (20 $ na osobu) jsme vzali taxika a ještě s jednim Australanem odjeli do centra do SkyPark GH, doporuceneho v Lonely Planet. Za 7 $ jsme dostali pekny dvouluzkovy pokoj s vyhledem na ulici, s koupelnou, televizi a vetrakem. Na Australana to bylo drahy, tak sel hledet něco jinyho. Protože je porad monzunovej lijak, tak jsme prebehli silnici (která ted spis pripomina reku, po kolena vody) do restaurace na veceri a mistni pivo Angkor (velkej dzban stoji 1,5 $). Po desaty vecer jsme prebehli zpatky silnici (sel s nama hotelovej poslicek s destnikem, protože porad prselo) a na pokoji jsme naladili na kabelovce anglickou ligu na usnuti. 

Den 3. – 15/8 (pondeli) 

Po nocnim fotbale jsme si prispali az do pul desaty. V noci prestalo prset, ale bylo hrozny vedro a z ulice byl od casneho rana celkem hluk. Zaplatili jsme si ještě jednu noc a vyrazili do muzea – puvodne škola premenena na koncentracni tabor Rudych Khmeru. Z dvaceti tisíc veznu prezilo jen sedm (sedm kusu, ne sedm tisíc!). Jeden z nich tam ted prodava knizky a obcerstveni. Vypada to tam dost depresivne, popisovat to nebudu, jde si vygooglovat spoustu informaci nebo stahnout film. 

Před polednem jsme dojeli tuktukem na nabrezi reky Tonlé Sap, ktera se ve meste steka s Mekongem. Po ceste jsme zastavili na autobusovem nadrazi Sorya koupit na zitra listky do Kratie. Odjezd busu je v 7.15, takze tentokrat si budeme muset privstat. Ale zato bychom tam mohli dorazit uz na obed! 

Na nabrezi jsme si dali jidlo – kure a ryzi s vejcem. Pak jsme presli po nabrezi ke kralovskemu palaci. Po ceste jsme minuli par luxusnejsich hotelu, je to lepsi část města. Cela oblast i diky rece vypada o moc lip nez zbytek Phnom Penhu. 

Kralovsky palac mel zavreno az do 14h, tak jsme zmenili plan (v tom vedru nekde cekat je vycerpavajici!) a vyrazili jsme tuktukem na Killing Fields v Cheoung Ek – popraviste, kde se po roce 1979 odkrylo 85 masovych hrobu. V pametni stupe je vystaveno 8 000 lebek obeti. Neplytvalo se tu kulkami, takze vsichni byli umlaceni motykami a lopatami, popripade jim byla uriznuta hlava palmovym listem. Detem se rozbijela hlava o strom… 

Je videt, ze je mimo sezonu, takze tu nejsou skoro zadny turisti a i vstupne je zlevnene na 2$ místo 3$. Ve tri hodiny jsme nasli nas tuk tuk (byl nejhorsi ze všech, tak nedalo moc práce ho identifikovat) a vyrazili jsme na cestu zpet – 45 minut v rusnem provozu, kde se pravidly neridi vůbec nikdo. 

Zpatky v centru jsme prosli kralovsky palac, ale to v porovnani s muzeem nebylo takove terno (i když palac byl za vyznamne vyssi vstupne…). Prekvapive ani v pet odpoledne nezacalo prset, i když to vsichni prorokovali, tak jsme ještě zasli na postu koupit znamky na pohlednice. Vratili jsme se na hotel se osprchovat a vyrazili jsme na veceri. Tentokrat do jiné restaurace nez včera, ale jidlo bylo horsi. Včera jsem v Bangkoku znicil zabky a narychlo si koupil nove, ale ty se nedaji moc nosit, tak musim poridit jiné. Bohuzel bydlime nejak mimo turistickou oblast a pantofle tu nikde nemaji. Ani pohlednice. Dokonce ani zebraku tu moc není, jen jsme potkali dva valecne veterany. A jedno dite, které se anglicky naucilo vetu: Dejte mi peníze, ja si koupim bibli, dejte mi peníze, ja zacnu chodit do skoly. Pochybuju, ze mu na to někdo skoci. Ale beznohym jsme dali nejake drobne (par tisíc). 

Porad neprsi, tak snad to včera byla vyjimka. Prosli jsme na vecer město, prejit ulici je celkem o strach, ale to asi ve všech asijskych metropolich. 

Den 4. – 16/8 (utery) 

Rano jsme vstali v pul sedmy, koupili jsme susenky a nejake koblihy do autobusu a vyrazili směr Kratie. Nova silnice bohuzel porad ještě není dokoncena (autobusy tam nesmi), takze jsme nakonec jeli 300 km skoro 8 hodin. Autobus byl sice obycejny (nepriplaceli jsme si za VIP), ale jinak celkem pohodlny. Mrazivou klimatizaci jsme ucpali ponozkama. Po ceste bylo několik zastavek, aby ridic posvacil misku ryze. My jsme si dali jen smazene banany. Od poslední zastavky (u města Snuol) uz cesta celkem ubihala a tesne před treti hodinou jsme dorazili do Kratie. 

Hned jsme se ubytovali v Oudom Sabath GH a bez obeda (!!!) jsme vyrazili na cestu do Kampi, coz je jedno z velmi mala mist na Mekongu, kde lze pozorovat sladkovodni delfiny (Irrawaddy dolphins). Hrozi jim vyhubeni – v Kambodzi uz je jen poslednich 70 kusu a par jich je ještě v Laosu, Myanmaru a Bangladesi. Dojeli jsme tam tuk tukem přes mistni vesnice, coz byla pekna pulhodinova projizdka. Dve hodiny jsme stravili na clunu na Mekongu, který uz je v Kambodzi poradne siroky (když to srovnam s Laosem), zejména v soucasnem obdobi destu (sirka reky 4 kilometry). Delfinu jsme nakonec videli hodne, nejsou to ale zadny krasavci. Vypadaji trochu jako lodni torpedo a funej jako hrosi. Během zapadu slunce jsme dojeli zpatky a dali si první veceri. Chteli jsme pak projit mistni trh, ale ten k nasemu prekvapeni v pul sedme zaviral. 

Tak jsme si koupili dva listky na dodavku na zitrejsi rano do Sen Monoronu. Pak jsme si skocili na internet a ještě jednu veceri. Pani obsluhujici jidelni stanek na ulici nam lamanou anglictinou rekla, ze ma jen cinske nudle, tak jsme si je dali. Menu je tu o dost chudsi nez v hlavnim meste, kde byla pestra nabidka masa – hovezi, zabi, veprove, kureci, uhori a ruzne klobasky a spekacky ze psu. Na pokoj jsme dorazili uz v devět. Ubytovani nas prislo dohromady jen na 6$ a opet je mnohem lepsi nez kdekoliv v Laosu nebo na Sri Lance… za malo penez hodne muziky, snad to tak bude pokracovat. I jidlo je tu levne – nudle nebo ryze s kurecim masem a vajickem (to davaji do vseho) vyjde na 1-1,5 $. 

Den 5. – 17/8 (streda) 

Rano nas opet cekalo vstavani v pul7 a uz jsme se tesili na slibena luxusni mista v dodavce. Ale nakonec to bylo trochu jinak, jako vzdycky s cestovanim dodavkou v Asii. Ostatní belosi z Kratie odjeli do jinych destinaci a my jsme zamirili do provincie Mondulkiri. V dodavce jsme sice měli mista k sezeni (coz není vzdycky samozrejmosti), ale místo 11 lidi jich ridic dovnitr nacpal 25 a ještě pridal dve bedny kurat. Po ceste ještě lidi pristupovali a vsude se stavelo a cesta trvala pet hodin. Na ulici se porad motali lide a zvirata, ale nakonec jsme srazili jen jednoho psa, jinak kupodivu zadny karambol nebyl. 

Kolem poledne jsme dorazili do Sen Monoromu, kde na nas uz cekal Mr.Mot a na motorkach jsme dojeli do Phanyro GH, kde jsme si za 8$ pronajali pekny bungalow. 

Skocili jsme si na pozdni obed do „restaurace s terasou na brehu reky“, kterou vede jediny mistni expat – holandanka Tania. Ta cely den chlasta vina a vypravi historky z Kambodzi, kde zije uz patnact let. Nabidka jidla není prilis siroka (ackoliv je to vyhlasena restaurace uvadena ve všech pruvodich) a vetsinou se sklada z toho, co Tania prave navari pro sebe a kamarady. Od obeda zbylo pate, tak jsme si ho dali, nebylo to spatny. Trochu posilneny jsme se vydali na vylet k vodopadum. Mistni rikali, ze je to 5 km, podle LP to bylo 1500 metru. Mistni měli pravdu a pekne jsme se prosli. Vodopady nic extra. Cestou zpatky jsme si dali veceri v Khmer Kitchen. 

Pak jsme si dali sprchu na bungalowu, pani domaci jsme dali vyprat pradlo a sli se projit vecer mestem, coz byl docela zazitek. Sen Monoron je jinak celkem pekne mestecko, s domky rozprostrenymi po okolnich kopcich, ale centrum je des bes. Hlavni namesti (coz je asi tricet metru ctverecnich) funguje jako prekladiste zasob, takze třeba zastavi pick-up, vystoupi dvacet lidi, na cestu zpatky se dovnitr nacpe pet velkych zivych prasat, par beden se slepicema, pytel s cementem a ještě par lidi. Prasata se vsude okolo i opekaji, stejne jako zaby a kurata. A udi se ryby. Vecer jsme zasli do baru Phat Geko, který vlastní Mr. Mot – opravdu perla mezi bary. Nakonec jsme tam zustali skoro az do pulnoci. Potkali jsme tam ještě dva nemce a sdelovali si zazitky z cestovani. My jsme kazdej vypili jen několik piv, zato nemci kazdej skoro litr mistni palenky. Mr. Mot tam mel ještě svého synovce, který delal poskoka a nosil na stul orisky (jeden nemec vzdycky misku otocil primo do huby, takze se synovec celkem nabehal). 

Den 6. – 18/8 (ctvrtek) 

Dneska byl na programu jeden z hlavnich hrebu zajezdu – trek na slonech do dzungle. Předtim jsme si skocili do Khmer Kitchen na bananove palacinky, abychom na slonovi nemeli hlad. Potom nas Mr.Mot a jeho synovec odvezli na motorkach do vesnice v dzungli, kam za chvili pricvalal slon i s mahutem. Nasedli jsme do kose a jeli jsme asi dve hodiny dzungli k vodopadum, byla to pekna cesta, i když v tom kosi dost nepohodlna. Byl to dost narocnej teren, samej kopec, ne jako na Koh Changu, kde jsme s klukama na slonech delali zavody. 

U vodopadu jsme snedli obed a mahutovi mezitim slon utekl do dzungle, kde ho hodinu a pul hledal. Tak jsme zatím lelkovali u reky. Když se slon vratil, tak jsme se s nim koupali v lagune, coz je vzdycky docela legrace. Zpatky uz jsme slona ridili my a ztratil se pro zmenu mahut. Ale vzdycky se nekde pobliz objevil a slon vedel cestu zpatky do vesnice. Teda i kdybychom cestu vedeli my, tak stejne nemame sanci ho ridit. Vyslapany cesty se mu asi nelibily, tak chodil zasadne porostem. Byla to pekna cesta, na hlave slona po pekny krajine. Bohuzel Tlustoch vsechno fotil na znicenou kartu, takze nemame skoro zadny fotky z Kambodze, teda aspon ty nejlepsi nejsou… 

Do vesnice jsme slona privedli (nebo on nas privezl) kolem treti odpoledne a hodinu jsme pozorovali život ve vesnici. Je to jak na Filipinach, v domacnosti zije rodina + drubez + prasata, vsichni v jedne mistnosti. Sloni chodi na noc do dzungle. Bud se jim tam vic libi nebo by se do mistnosti uz proste nevesli. Ve ctyri prijely motorky a vydali jsme se na zpatecni cestu do mestecka. Mr. Mot mel malo benzinu, v pulce kopce mu to chciplo a musel se poradny kus odrazet nohama jako malej Vojtik na detsky motorce. A Tlustocha, který jel s nim ani nenapadlo slezt, takze se docela nadrel. Nastesti za kopcem byla pumpa = sud s benzinem. 

Uz jsme měli celkem hlad, tak po sprse jsme vyrazili k Tanie do Bananas restaurantu. Po ceste jsme potkali dva nemce ze vcerejska, tak se pridali k nam. Jednoho z nich musel včera Mr. Mot donest do bungalowu, po litru domaci palenky nemohl ani chodit. Po chvili dorazil i starsi manzelsky par z Francie (jezdi po Kambodzi na motorkach) a „nabrezni terasa na rece“ alias stolek a plastove zidle na travniku u smradlaveho potoka se spoustou komaru byla cela zaplnena. Jidlo bylo perfektni, ale kolem seste uz to s komarama nebylo k vydrzeni a museli jsme od „reky“ pryc. 

Skocili jsme si vyzvednout vyprane pradlo a sli jsme rovnou do Phat Geko baru. Tentokrat tam krome nas a nemcu (dnes pili jen pivo, vcerejsek jim ocividne stacil co se palenky tyka) prisla ještě jihokorejka, francouz a par mistnich, tak byla zase legrace. Hlavni cislo prislo kolem desate hodiny, kdy jsme na stene vedle stolu pozorovali obrovske sarance. Za par minut odnekud vyskocil (taky obri) gekon a kobylku ve zlomku vteriny sezral. Vsichni jsme se docela lekli, teda krome jednoho z nemcu, ktereho to nemohlo rozhazet. Je to ucitel na skole v Ulmu, ve tride ma 27 problemovych zaku ze všech koutu sveta a jen jednoho nemce. Do skoly chodi zasadne ozbrojen (stejne jako nekteri zaci) a v Turecke, Cinske a Ruske ctvrti ma slevy na kebab a dziny. 

Po sesti pivech jsme sli spat, rano nas ceka presun zpet do Kratie. 

Den 7. – 19/8 (patek) 

Rano jsme si opet trochu privstali, abychom stihli snidani v Khmer Kitchen. Dal jsem si smazeny vajicka, jim tu v prumeru tak pet vajec denne… odjezd byl planovan na osmou hodinu, ovšem jako jiz tradicne se město opoustelo s pulhodinovym zpozdenim. Cesta se ovšem zdala byt dost pohodlna, protože snad poprve v historii počet pasazeru odpovidal poctu sedadel. To jsme si naramne pochvalovali, ale tim jsme to trochu zakrikli. Po dvou hodinach jizdy nas zastavila blokada demonstrujici minority protestujici proti kaceni lesu. Normalne na silnici postavili přes noc dům a neslo to projet. V této jihovychodni casti Kambodze je proste jenom tahle jedna silnice a objet se to neda. Uz se tam nahromadilo par dodavek a dokonce jeden autobus. Po dvou hodinach je napadlo to, co jsme my evropani navrhovali uz po dvou minutach a zacali organizovat presun lidi z jedne strany barikady na druhou, aby se auta jen otocila a jela zpatky, když nemohla projet. My jsme ovšem v ramci vymeny bohuzel nafasovali šest dalsich Khmeru do dodavky plus obrovskej mrazici box. 

Do Kratie jsme dorazili místo v poledne az v pul treti. Opet jsme se ubytovali v Oudom Sabath GH jako před par dny a spechali na jidlo na ulici. V tom se prihnal poradnej lijak a trval asi hodinu, vsude zase byla spousta vody. Hned jak se mraky prehnaly tak jsme v ATM vybrali peníze (soucasti bankomatu je tu policejni straznice se dvema ozbrojenymi strazci) a trajektem jsme se presunuli na Koh Throng – velky ostrov na Mekongu. Je to asi jeden kilometr od Kratie a zije tam skoro dva tisice lidi. Po lijaku byly všechny cesty na ostrove rozbahnene (samozrejme tam nebyly zadne asfaltky) a tak neslo ostrov projet na bicyklu nebo na motorce, jak jsme puvodne planovali. Prevoznik řekl, ze na nas pocka zhruba dve hodiny a mistni klucina nam nabidnul projizdku kolem ostrova na konskem povozu. Tak jsme mu dali 4 $ a cekali na povoz. Za chvili prisel takovej krizenec ponika s irskym setrem, kluk za nej zaprahnul vozejk a uz jsme jeli. Po pulhodine, kdy nas ten chudak konik tahnul rozbahnenou stezkou byl tak zchvacenej, ze se celek klepal a museli jsme preprahat (kluk dobehnul nekam do pole pro novyho ponika, ten starej tam asi nekde skonal). Byla to ovšem pekna projizdka, ostrov vypadal hezky a klidne. Po nasem navratu k zatoce prevoznik zrovna hral nejakou hru u které se pije ryzove vino, tak jsme ještě hodinu cekali, nez dohraje. Potom nalitej jako zok skocil do svoji barky a uz jsme jeli. Mezitim zapadlo slunce, tak jsme si hned po pripluti do pristavu dali veceri. Podarilo se nam vysvetlit, ze do nudli nechceme zadnou zeleninu, tak to bylo vyborny. 

Po navratu na GH jsme smyli bahno z ostrova a skocili na internet, kde Tlustoch predelal svoji sestavu na superligu a ja jsem odeslal par mailu do práce. 

Den 8. – 20/8 (sobota)

K snidani byla tentokrat bageta se syrem a okurkou od pani z pristaviste. Pak jsme cekali u mistni nemocnice na minibus, coz nebyl nejlepsi zazitek. Smrdelo to tam hrozne, lidi tam lezeli s tranfuzi pripevnenou na kusu klacku a vsude byl hroznej bordel. Chvilku jsme ještě popojizdeli po guesthousech a nalozili jsme další dve dvojice turistu. Ještě nastoupila jedna mistni stara pani se dvema malejma detma a za auto ridic pripevnil velkej proutenej kos do kteryho nacpal 13 (slovy trinact!} malych prasat. Měli jsme celkem komfort (teda rozhodne proti tem chudakum podsvincatum vzadu), ale to se zmenilo když na dodavku zamavala asi dvaceticlenna rodina, která se evidentne nekam stehovala. Vsichni stali u silnice s veskerym majetkem (vcetne srolovaneho koberce). Ridic zkusil nemozne a zacal všechny cpat dovnitr i s nakladem. Skoro to vyslo, my vzadu jsme byli v agonii skrceny ve dvou na jedny sedacce, ale porad mu venku zbyvalo par lidi. Rodina se odmitla rozdelit a k naší nesmirne uleve vsichni zase vystoupili. Cela akce trvala přes hodinu. Za další dve hodiny, které jsme si kratili sdelovanim zazitku s ostatnima turistama v dodavce jsme zastavili v nejake osade na obed. Nevypadalo to tam moc vabne, nejaka pani v peti kotlich michala nejake zahadne věci. V jednom kotli plavalo něco jako maso, tak jsme si to porucili s ryzi. Nakonec to byly nakrajene kureci nohy (tim nemyslim stehynka, ale paraty!), takze maso jsme z toho zadne nedostali. 

Po obede ridic utesnil vsechna okenka a ze zkusi jet zkratkou, kterou se normalne jezdi v suchem obdobi. Kameny a kusy bahna letaly o sto šest a prasata se vzadu v kosi mohla ukvicet. Nakonec jsme se nejak kolem druhé hodiny dokodrcali do Ban Lungu, hlavniho města provincie Ratanakiri. Ubytovali jsme se ve Star GH, který nam v Sen Monoronu doporucil Mr. Mot. Je to obrovska stara vila s neuveritelne velkymi pokoji a chodbami. Hned jsme si zaridili jizdenky na zítra a uz jsme na motorkach vyrazili k hlavnimu mistnimu lakadlu – jezeru. 

Je to obrovske jezero sopecneho puvodu ve tvaru dokonaleho kruhu s cistou (ale neuveritelne teplou) vodou. Protože je sobota, tak se tu rekreuji stovky mistnich. Koupou se obleceni – dziny a kosile a ještě k tomu mají vsichni na sobe zachrannou vestu. Cele jezero se da obejit za necelou hodinku, coz jsme ucinili a ještě jsme se podivali do mistniho cultural center (vstupne chteli 200 rielu za osobu, coz je zhruba osmdesat haliru a asi to tak odpovidalo kvalite). Po odpocinku a koupani jsme se stavili na jidle v dost pochybne restauraci na brehu jezera. Nebyla to zadna slava, dali jsme si jedine jidlo, které měli – susene kravske (asi) usi a k tomu sticky rice. Snedli jsme asi tretinu, vic jsme nezvladli. Nastesti u vychodu z parku delal nejaky stary pan vafle, tak jsme si spravili chut. 

Na motorkach jsme dojeli zpatky do města a po sprse na GH jsme se vydali na prohlidku okoli. U blizkeho mestskeho jezera jsme si dali druhou veceri a megasladkej kokosovej shake. Vsude okolo sedeli po zapadu slunce mistni na dekach na chodniku a měli piknik. Po setmeni jsme nejakej cas chodili po centru a hledali televizi, kde by davali premier league, ale fotbal bezel jen na jedne TV v garazi, kde bohuzel uz před obrazovkou sedeli dva Khmerove a Tlustoch musí sedet maximalne metr od obrazovky, aby videl. Nakonec jsme zapas Liverpool vs. Arsenal shledli na pokoji na zrnici televizi. 

Den 9. – 21/8 (nedele) 

Rano uz nas v 6.20 cekaly motorky na odvoz na autobusak (kterej je jako tradicne několik kilometru od města, aby si na tom mistni trochu privydelali). Na autobusaku jsme nakoupili jidlo na cestu a vyrazili autobusem do Kompong Chamu. V autobuse byl oproti dodavkam neuveritelny komfort, tak jsme se i trochu prospali. Staveli jsme dvakrat na jidlo (tohle se mi v Asii zase libi, kazdou hodinu a pul je prestavka na obcerstveni) a uz v pul jedny jsme byli v Kompong Chamu. Chvili jsme hledali v LP vyhlednuty Mekong Hotel, ale když jsme ho nemohli najit, tak nas jeden domorodec na motorce hodil na prohlidku Mekong Sunrise GH. Tam jsme dostali nabidku na obrovsky pokoj (asi sto metru ctverecnich plus stejne velka terasa) s vyhledem na Mekong a nebylo co resit. GH provozuje skupina francouzu, ale moc jim byznys nejde… takhle to s Mildou delat nemuzeme, az si poridime ten hotylek v Asii. 

Ve vedlejsim Mekong Lazy Daze restaurantu jsme si dali nudle/rejzi s masem a vyrazili na prohlidku města. Konecne jsem mohl koupit zabky, měli uzasnej vyber znacek (Doici a Cabbani, Lacosta s dvouhlavym krokodylem nebo Ralphe Laureen), koupil jsem si nakonec domaci znacku Brilliant. Odpoledne jsme stravili prochazkou po dlouhem water frontu a pozorovanim zivota mistnich – celkem zabava (teda aspon pro pozorovatele). Na veceri jsme zasli do Mekong Crossing, kde uz sedelo několik belochu a nabizeli tam zapadni kuchyni. My jsme si ale stejne zase dali nudle (only chicken, no vegetable please). Na pivo jsme sli zase do Mekong Lazy Daze kde se Tlustoch s majitelem snazil vypalit fotky na CD a ja jsem tam sledoval fotbal. Ve druhem polocase mi na hlavu spadla deseticentimetrova jesterka, ale zachoval jsem dekorum a nekricel jsem strachy, ackoliv jsem k tomu z toho leknuti nemel daleko. Po navratu na pokoj nam doslo, ze zaplatime drahou cenu za nas levny pokoj s terasou na brehu Mekongu – vsude byla spousta komaru. Bohuzel se nam nepodarilo nainstalovat moji moskytieru, takze jsme každý ztratili par litru krve, ale nejak jsme to preckali do rana. 

Den 10. – 22/8 (pondeli) 

Dnes jsme absolvovali na delsi dobu poslední presun, ale stalo to za to… Vychod slunce na Mekongem byl ukrytej v mracich, tak jsme si místo toho skocili na snidani. Vetsinou bylo vsude ještě zavreno, tak jsme si dali smazena vejce v Mekong Crossing. 

Pak jsme na motorce dojeli na autobusak, kde nas posadili do stareho precpaneho autobusu. Cesta nebyla nic moc a navíc se nam kolem desate hodiny rozbil autobus. Ridic se ho asi dve hodiny snazil pomoci kladivka, papiru a benzinu spravit, ale byl to marny boj. Nakonec po nekolika hodinach stravenych u silnice zastavil jiny autobus a nasoukali jsme se dovnitr. Do Siem Reapu jsme tak dorazili s velkym zpozdenim a chramy tak musime odlozit na zitrek. Na autobusaku uz cekal tuktukar s ceduli „welcome Mr. Radek“ (mistni si takhle davaji echo, aby mel sprizneny hotelier moznost vas nalakat do svého guesthousu) a odvezl nas do centra. Po ceste jsme mu nadiktovali pozadavky na pokoj (kabelova televize, vlastní koupelna, internet a pradelna) a odvezl nas do Ban Seda Angkor Villa GH. Tam jsme dostali pokoj v prizemi za 10 $, ceny jsou tu o dost vyssi nez na vychode, ale pivo je levnejsi. V prubehu happy hour, která trva 24 hodin denne stoji pul dolaru. Nas GH je u nocniho trhu a asi minutu chuze od vyhlasene Pub Street. Vsechno je tu na mnohem vyssi urovni nez ve zbytku Kambodze a taky tu jsou stovky turistu. 

Konecne jsme koupili, napsali a poslali pohlednice. Na trhu jsme si koupili peknej North Face batoh za pet dolaru a prosli jsme si okoli naseho guesthousu. Taky tu mají normalni male supermarkety, takze si konecne muzu kupovat gatorade a snickers. Je tu taky spousta sport baru, zkratka civilizace. Na veceri jsme sli do Pub Street, kde jsou vzhledem k obrovske konkurenci ceny jidla srovnatelne s venkovem, ale restaurace uz nevypadaji tak nechutne. Po veceri si dal Tlustoch ještě na trhu jako zakusek pecenou zabu. Zapas Man Utd nakonec nedavali, tak jsme sli spat. Je pekny dusno, zítra ma byt 36 stupnu, to nebude nic moc na prohlidku chramu… 

Den 11. – 23/8 (utery) 

Dneska je v planu zlaty hreb celeho vyletu – Angkor Wat. Rano jsme stanovili odjezd na osmou hodinu, vychod slunce na Angkorem nechavame na zítra. Skocili jsme si na vybornou snidani (livance a michana vajicka) a uz na nas volal nas tuktukar ze vcerejska, kterej mel obavy, ze pojedeme s nekym jinym. Nas tuk tuk je opet nejpomalejsi ze všech, mame na to celkem stesti… vsichni se nam posklebuji, když nas predjizdeji. Ale chramovy komplex je jen par kilometru od Siem Reapu, takze to není velky problem. U vstupni brany jsme každý poridili za 40 $ tridenni permanentku s moc peknou fotkou a hura primo do Angkor Watu, coz je asi nejznamejsi klaster na svete. Kazdopadne to je nejvetsi nabozenska stavba na svete a opravdu vypada suprove, zvlast v okolni dzungli. Stravili jsme několik hodin prohlidkou, popisovat to nemá cenu, kazdej si muze vygooglovat tunu informaci. 

Pak jsme přes několik méně vyznamnych chramu (Prasat Kravan, Banteay Kdei, Sra Srang) dorazili do Ta Prohm chramu (Lara Croft), který je napul prorostly dzungli, to vypadalo fakt pekne. Pak jsme si dali obed v predrazene jidelne v chramovem meste Angkor Tom, kde v dobach nejvetsi slavy zilo milion lidi (asi dvacetkrat vic nez v te době v Parizi nebo v Londyne). Po obede jsme prolezli chram Bayon, kde je do kamene vytesano 216 velkych hlav. 

Všechny chramy mají několik pater, krasne nastenne rytiny a zejména ty vetsi chramy pusobi fakt velkolepe. Uz jsme byli docela unaveni, ale porad nas cekalo ještě několik lakadel. Tlustocha navíc vycerpal i uprk před opici, když fotil male makaky na strome a prihnal se jejich tata a hnal Tlustocha do schodu. Taky je strasny vedro, nakoupili jsme postupne šest velkych lahvi vody a spoustu coca-col. Prohledli jsme si zvenku chram Baphuon, který v 60. letech francouzsti vedci rozebrali na několik set tisíc jednotlivych kamenu, potom Rudi Khmerove znicili veskerou dokumentaci a tak je ted z chramu nejvetsi puzzle na svete. 

Prosli jsme ještě několik staveb v Angkor Tom vcetne majestatni sloni terasy nebo terasy leprozniho krale. Na zapad slunce jsme se vysplhali na kopec do chramu Phnom Bakheng, ale nebylo to nic extra a uz tam byly stovky cumilu. 

Tuk-tuk nas za soumraku dovezl zpatky do města, kde jsme nakoupili na trhu nejaka tricka, protože pradlo ještě nemame vyprane. Taky jsme koupili na ctvrtek listky na autobus do Sihanoukville. Na veceri jsme zasli do jedne rodinne restaurace pobliz, kde nas zaujali cenou 1$ za veceri a vybornym servisem. Zítra chceme do Angkoru uz na vychod slunce, takze nas ceka vstavani před patou, coz nejsou prijemne vyhlidky a jdu radeji spat, Tlustoch jde ještě na internet. 

Den 12. – 24/8 (streda) 

Vstavani bylo fakt neprijemny, uz v pet jsme sedeli v tuk-tuku, ještě jsme udelali zastavku v minimarketu pro snidani a porad ještě za tmy jsme dorazili do Angkor Watu. Tam jsme stravili asi hodinu pozorovanim vychodu slunce (celkem prumernej zazitek a davy turistu z Koreji a Japonska) a pak jsme se vydali na projizdku po mensich chramech (Preah Neak Poan, Ta Sorn a Pre Rup a nakonec i Bat Chum). V nekterych jsme sami, ale duchovni podstata chramu nas zas tak nebere, tak jsme to vzdycky jen prosli, udelali nejake fotky a zase hura ven. Zadna meditace nebo modleni. Tuktukar se vzdycky divil, ze ho budime uz po pulhodince. Kolem devate uz zaciname potkavat spoustu turistu a to uz v chramech není takova zabava. 

Před polednem jsme se vratili do Siem Reapu, kde jsem si dal druhou snidani a Tlustoch sel spat. Asi dve hodiny jsem se prochazel po meste, ale pak uz me nebavilo porvavani mistnich chlapu s nabidkou na tuk tuk a zenskych s nabidkou na masaz a sel jsem vzbudit Tlustocha a vyrazili jsme na obed do provereneho podniku s hlavnim jidlem za dolar a buraky zdarma. 

Před treti hodinou uz nas tuk tukar zase vyzvedaval a jeli jsme k jezeru Tonle Sap na plovouci vesnici. Tam chteli za clun 25 $, to se nam moc nezdalo, ale byla to opravdu cenikova cena. Nakonec jsme se dohodli na 20 dolarech a clunem jenom pro nas, který ridil Glum. Ten umel anglicky jen pet slov a nerozumnel vůbec nic. 

Vesnice vypadala celkem zajimave, ale zase zadnej zazrak a kolem jezdilo nejmin deset dalsich clunu s turistama. V jednom plovoucim dome měli obrovskyho cunika po krk ve vode, jinde zase 30 velkejch krokodylu v nadrzi (na boty a kabelky). Deti kolem plavaly v neckach a zapasili spolu drevenymi tycemi a metrovymi zivymi hady. 

Když jsme se vratili na pevninu, tak bylo porad ještě dost svetla a tak jsme se rozhodli vylezt na horu k dalsimu chramu a kouknout na zapad slunce. Byl to poradnej kopec a nahore byla spousta komaru, tak jsme si jen oddechli a vydali se zase zpatky do vesnice. Tam jsme naskocili na tuktuk a za tmy jsme dojeli zpatky do Siem Reapu, uz jsme se tesili na sprchu. Na veceri jsme byli v Pub Street, kde jsme potkali dva nasrot nality anglicany, jednoho s Vietnamkou a druhyho s khmerskym klukem. 

Zacalo lehce prset, ale ne tolik, aby to lidi prinutilo vytahnout destniky. V Angkoru jsme dest bohuzel nezazili, v desti by ty chramy asi vypadaly uplne nejlip… 

Objevil jsem jedno knihkupectvi, teda spis knizni second hand, kde jsem za pet dolaru poridil Toma Clancyho, tak mam zase co cist. 

Den 13. – 25/8 (ctvrtek) 

Dneska jsme stanovili odjezd na chramy az na osmou hodinu, tak jsme se stihli i normalne nasnidat a zjistit vysledky ligy mistru. Rano jsme měli trochu diskusi s ridicem ohledne ceny (dnes mame na programu chramy vzdalene asi 30 km od Siem Reapu), chtel nejaky priplatek za benzin, ale nepochodil – dvacet dolaru za den je uz tak vysoka cena. 

Jako první byl na programu chram Banteay Srei na SV od Angkoru. Jako jediny ma poradne zazemi, tak to nevypada tolik autenticky. Ale zase to byla zabavna projizdka vesnicema a Tlustoch se v tuktuku i prospal. 

Na obed byl ridic trochu rozladeny, ze dostal jen hodinu pauzu, ale nechteli jsme mrhat casem. Zase jsme si dali nase tradicni menu – nudle s kuretem a velkou vodu. Tlustoch si dal radeji dve porce, ja jsem se dojedl koblihama ze minimarketu. V jednu uz cekal tuktukar, porad se trochu kabonil, ze ho tak honime. Na dnesek ma novou motorku s klaksonem (předtim mel jen takovej bzucak), tak vsude troubi jak kreten. Po pulhodine jsme dojeli k Roluos chramum, první jsme si prohledli Bakong, který mel neuveritelne zachovale rytiny, na to, ze tahle skupina chramu je uplne nejstarsi (z devateho stoleti). Jinak uz jsou dnesni chramy trosku slabsi kava oproti Angkoru, asi jsme to měli vzit v obracenem poradi. Ještě jsme se podivali na Preah Ko a Lolei.

Poslední jizda s tuktukarem, který uz se tesi, az se nas zbavi. Kolem ctvrte hodiny nas privazi na hotel, nafasuje 58 $ (dva dolary uz jsem mu včera daval, aby si mohl koupit hustilku), neuspesne si rekne o tip a s ulevou mizi v ulicich. My ještě na trznici a v obchudcich delame nejake nakupy. Pak si skocime na veceri, prevlekame se do věci do autobusu a u internetu cekame na odvoz. Prijizdi pro nas dodavka, která nas nejdrive vozi hodinu po meste aby nas vyhodila zase u naseho GH! Po nastupu do autobusu zjistujeme, ze na nas vysla normalni sedadla, ackoliv jsme si priplatili za luzkovou upravu. Sedame si teda na mista urcena ke spani. Asi po peti kilometrech autobus zastavi, aby nabral další cestujici. Ridic nam říká, at si presedneme na jina mista. Vysvetluju mu, ze jsme si zaplatili VIP sleeper a rozhodne nebudeme celou noc sedet na sedacce, kam jsme se ve dvou ani nevesli a navíc na stejou sedacku prodali i listek jinemu Evropanovi. Ridic nastesti neumi poradne anglicky, tak je pro nej jednodussi vysvetlit v khmerstine domacim, ze si musí presednout. Ti se s nim taky hadaji, ale to uz predstirame, ze tvrde spime. 

Po pulnoci bus stavi v Phnom Penhu, radeji ani nevystupujeme, abychom neprisli o nase sedacky. Cesta ubiha v pohode az do pate hodiny, kdy nas ridic zase prijde vzbudit. Protože se bojime, ze nas zase chce presadit, tak predstirame spanek, ale on se nam chudak snazil vysvetlit, ze uz jsme v Sihanoukville. 

Chvili se dohadujeme s kartelem motorkaru na autobusaku a za chvili uz jedeme za 1 $ na motorkach na plaz hledat ubytovani. Nejdriv nas povinne zavezou do GST GH, kde mají provizi. Ale precetli jsme si na ten GH spatne reference, navíc ani lokalita nevypada nic moc, tak jim rikame, at nas zavezou primo na plaz. Snazi se nam namluvit, ze na plazi zadne ubytovani není, coz je samozrejme nesmysl a pozdeji tam objevime asi dvacet guesthousu, ale nedame se odbyt, tak nas tam odvezou. Kolem seste je za svitani otevrena jen jedna restaurace, tak se tam usadime na snidani. Mají i volne pokoje, tak se tam ubytujeme a na dve hodinky si ještě zdrimneme u televize. Porad je ještě zatazeno a trochu mrholi, i když je porad hrozny vedro. Jdu koupit nejakou svacinu a projit se po okoli. Před obedem se jdeme koupat a zacina se trochu vycasovat. 

Na obed si vybirame jednu plazovou restauraci a na jejich lehatkach u more pak zustavame cele odpoledne. Bohuzel porad kolem pobihaji male deti s nabidkou neuveritelnych nesmyslu nebo je proste zebrajicich o dolary. U nas jim sice psenka nekvete, ale u holek na vedlejsim lehatku mají zne. 

Smal jsem se vedle sedicimu Samprasovi, jak je spalenej, ale taky me slunicko docela sezehlo při cteni knihy. Před zapadem slunce jsme prelezli po kamenech na severni konec plaze Occhetual. Tlustochovi jsem udelal několik fotek na skalach a sli jsme zase zpatky. 

Na veceri všechny plazove restaurace vytahly stolecky az skoro do more jako na Koh Changu. A všechny do jedne nabizely BBQ vseho mozneho za 3$, tak jsme se v jedne usadili. Hovezi bylo trochu zvykave, ale zase byla zabava sledovat mistni s ohnostrojem. Vedle nas sedel jeden cech, jehož domoroda pritelkyne na zitrek predpovida paradni počasí, to se teda spletla… 

Dostali jsme několik letaku na pivo zdarma, coz oproti pul dolaru uz není takovy rozdil, aby nas to donutilo se nekam presouvat. Dali jsme si ještě jedno pivo u nas v restauraci a sli spat, protože po predchozi noci v autobuse jsme byli celkem unaveny. 

Den 15. – 27/8 (sobota) 

V noci vydatne prselo a i rano to vypadalo na monzunovy den. Sel jsem na snidani a Tlustoch sel behat. Porad prselo, tak jsem si cele dopoledne cetl pod strechou a před obedem sel taky behat. Kolem poledne dest pomalu ustaval, tak jsme sli na chvili do more a když prestalo prset uplne, tak jsme vyrazili i na obed. Vzhledem k tomu, ze to porad vypada, ze zacne prset, tak rusime snorchlovaci vylet, to by asi v desti nebyla velka zabava. 

Vsude na plazi je spousta mistnich, kteří prijeli do Sihanoukville na vikend a koupou se i v nejvetsim slejvaku. Cestou zpatky jsme videli velkou skupinu kambodzanu, kteří měli nejakou party i s karaoke. Chvili jsme chodili po okoli a hledali, kde budou davat fotbal, ale když ho davali, tak zas nebyla volna mista před obrazovkou a Tlustoch by z dalky nevidel. Nakonec jsme si dali veceri na plazi a sli se divat na fotbal na guesthouse. 

Den 16. – 28/8 (nedele) 

Celou noc pokracoval tropicky lijak, takze nejenom, ze byl strasnej kraval (vsechno tu ma plechovou strechu), ale rano vsude tekly potoky vody. Skocili jsme si na snidani a potom jsem v desti sel licitovat na stanoviste tuktuku cenu odvozu na autobusak. Vzhledem k tomu slejvaku, velke vzdalenosti a faktu, ze tam byl jedinej tuk tuk jsem se nedostal pod pet dolaru. Ale aspon jsem ho prinutil prijet potokem před guesthouse. Tam na nas deset minut cekal nez se sbalime a během toho si ve vode tekouci po ulici dukladne umyl tuktuk a ještě si premachnul obleceni. 

Prijeli jsme na autobusak, nastoupili a bus se okamzite rozjel. Divili jsme se, ze odjizdi uz patnact minut před planovanym odjezdem, ale byl to zpozdeny predchozi autobus, který mel odjet uz před dvema hodinama. Vzhledem k pokracujicimu lijaku trvala cesta o hodinu dele a do Phnom Penhu jsme prijeli kolem treti odpoledne. Tam uz neprselo vůbec a tuktuku byla spousta, tak jsem na cenu mohl trosku zatlacit: 

Tuktukar (T): do you need tuk tuk my friend?
Ja: yes, we are going to the airport.
T: long way to the airport.
J: how much do you charge?
T: ten dollar my friend
J: smich
T: I make discount just for you my friend, how much do you pay?
J: five dollars, for eight dollars we can have a taxi
T: OK, my friend, I take you to airport for only 8 dollar, special price for you my friend
J: you must have a hearing problem, I said 5
T: no man, it is a long way. But I make no profit and I take you for 7
J: OK, we will take another tuk tuk
T: OK my friend, six dollar, my last offer.
J: five dollars.
T: OK my friend, five dollar. 

Na letisti si davame predrazenou bagetu, Tlustoch nafasuje palubni vstupenku na jmeno Cecilia a hura do letadla. Nahoda tomu chtela, ze sedim vedle Samprase, jako na plazi. Let trval jen hodinku a na letisti opet bereme taxiku a jedeme na Khao San Road. Ridic zkousi cenu 450 bahtu, ale nakonec poslusne zapina taxametr. Jedeme se rovnou ubytovat do stejneho guesthousu jako minule a zase jdeme na fotbal a veceri. 

Den 17. – 29/8 (pondeli) 

Přes den jedeme do centra Bankgoku na Siam Square na nakupy, ja vecer odjizdim na letiste. Tlustoch ještě zustava do rana, jemu leti letadlo přes Dubaj az zítra.